3 články popisující dvoutýdenní sóloputování Svatou zemí od jihu k severu a zpět. Kromě známých míst v tradičních destinacích si můžete přečíst také o pár takových, které se v průvodcích obvykle nenachází. Hezké počtení.
1. – Jih Izraele, Negev – Eilat, Mitzpe Ramon
2. – Střed Izraele a Západní Břeh – Jericho, Betlém, Jeruzalém
3. – Sever Izraele, Galilea – Tel-Aviv, Nazaret, Haifa, Caesarea
Itinerář cestopisu:
[nwm_map id=“7″ zoom=“6″]
1. – Jih Izraele, Negev – Eilat, Mitzpe Ramon
Ne příliš často se stane, že v zemi kam si koupíte letenku nadruhý den vypukne válka. No, ale stane se. Je listopad 2012 a tou zemí, kam mířím je Izrael. Čeká mě několik přednášek na téma Izrael, tak si chci ještě projet vše důležité osobně, abych nevařil z vody.
V Izraeli jsem již několikrát byl a vzhledem k tomu, že mnoho tamních válek naštestí nemá dlouhého trvání, věřím, že se situace brzy uklidní. A tak tomu skutečně je, a po týdnu opět nastává klid zbraní.
Nic mi tedy nebrání užít si let nejen do Tel-Avivu, ale odtamtud rovnou do Eilatu, izraelského letoviska na břehu Rudého moře.
Let byl super klidný a z pochmurné zimní prahy s teplotama kolem nuly se rázem ocitám ve světě plném barev a zdejších 20° je dle mého taková přijatelná lednová teplota.
Letiště v Eilatu má jednu příjemnou vlastnost, nachází se v úplném centru města, takže odpadají jakékoli problémy s transportem do civilizace. Moje první cestovní zastavení je Corinne hostel. Tam skládám těch pár věcí co mám s sebou a dávám krátký odpočinek a jdu znovuobjevovat město. Navštěvuju stará známá místa a koukám, že některé se za těch pár let co jsem tu nebyl stala neznámá. Např. tu vznikla open air galerie vysochaných ryb.
Navečer se seznamuju s Patrickem a Manuelem. První je Amík ze Seattlu, druhý Španěl z .. už vlastně nevím. Trávíme společně večer objevováním večerního ducha města.
Mimo jiné se dostáváme k anglické fonetice a tak cizeluju číslovku 40 do perfektního tvaru ‚fódy‘ a jeho domovský Seattle na ‚Sijeedl‘ (to jsem ani netušil, jak se mi to jednou bude hodit).
S Patrickem se domlouváme, že spolu zítra pojedem do Mitzpe Ramom. Zjišťujeme, že musíme jet už autobusem v 6 ráno, protože je nazítří pátek, tedy začíná šabat a ten ranní spoj je nejen první, ale zároveň poslední ten den.
No, nestihl jsem ho. A spím ještě chvíli. A pak hurá do města. Vlastně mi to ani není líto, mám tu víc času na projítí všeho a také bych se chtěl stavit v podvodní restauraci alespoň na kafe. Podvodní restaurace se totiž nachází v hloubce asi 8 metrů pod mořskou hladinou a z okének tedy nemáte standardní výhled na městský ruch, ale na úžasně krásný a barevný svět Rudého moře.
Jenže návštěva tam se nečekaně zkomplikovala, restaurace je totiž uzavřena a co hůř, nevypadá to, že by se nějak moc rekonstruovalo a plánovalo její znovuotevření.
Škoda, jdu se utěšit na místní spotting point. Jak už jsem psal, letiště tu je přímo uprostřed města.
A co chvíli vám tu nad hlavou proletí nějaký stroj. Bohužel nabídka je omezená, letiště není mezinárodní a tak tady zahlédnete v podstatě jen soukromé Cessny, Boeingy El-Al a Israir, nebo ATR 72 společnosti Arkia.
Nedaleko odtamtud je kruhový objezd, stál jsem u něj a v hledáčku fotoaparátu se věnoval kompozici. Periférně vidím, jak u mě najednou zastavuje nějaké bílé auto. To je určitě taxík a bude se mě určitě snažit někam odvézt. Mrknu tedy vlevo a zjišťuju, že auto nemá na střeše takové to taxi svítidlo. To bylo pak ještě horší, určitě se mě budou ptát na cestu, ale já jim asi moc neporadím. No nakonec to byli mladí Izraelci, kteří zastavili jenom proto, že jestli bych je nevyfotil! No tak jsem je vyfotil.
Situace to byla opravdu vtipná.
Eilat je turistické město a není tu nouze o nákupní centra převážně s hadříky avšak s krásným výhledem
i o luxusní hotely.
před kterým si zrovna Izraelci tancují.
Nedaleko se zase dohaduje velký byznys
Chodí po promenádách
Dávám si k obědu falafel a jdu se projít trochu za město směrem k Egyptským hranicím. Tady začáná ta pravá izraelská alternativa.
Každopádně hezky muzikantsky řešený tu mají kruhový objezd
A pak zas hurá do hostelu Corinne, kde se sešla další dobrá parta lidí z Čech, Finska, Švýcarska, Izrele, Argentiny a USA, aby společně zapařili. Byl to bezva večer.
Nejdříve v hostelu
A potom na pláži
A další den, hurá na sever, do Mitzpe Ramon. Máme tam namířeno spolu s Nickem, Švýcarem z party, trochu projít poušť.
Jak vidíte, většina osazenstva jsou vojáci, v Negevské poušti je totiž množtví vojenských základen a tito vojáce se po šabatu vrací do svých základen.
Cesta Negevskou pouští má svoje neopakovatelné kouzlo, které běžný Evropan prostě nezažije. Je poznat, že tu jste v permanentně válečném stavu a že bezpečnost se tu prostě nezanedbává.
Některé značky působí lehce dramaticky. Jako třeba tato, upozorňující na možné tanky křižující silnici.
Tank jsme tu opravdu viděli, tento je zde však umístěn natrvalo.
Na jedné ze zastávek koukám na tuhle sympatickou autokrásu a říkám si, že tohle už asi opravdu nejezdí..
Když tu náhle přijde nějaký Izraelec, naskočí dovnitř, nastartuje a odjede. Jako to jsem fakt nečekal.
Jak tak rozvážíme vojáky po různých základnách, jedna z nich je letecká. Hmmm, hned bych se proletěl. Ale tady by mě asi nevzali.
Jsme v Mitzpe Ramon a hurá najít The Green Backpackers hostel. Ještě je třeba poprat se s osudem, kdy nám běží přes cestu černá kočka
Všimli jste si že ta kočka levituje?
A pokochat se místním krásným safari.
Krááásný, nedivím se, že lidi jezdí na safari. Divočina bez plotů má svoje kouzlo.
A hurá se ubytovat. The Green Backpackers je strašně cool hostel se super sympatickou majitelkou, jeden z těch nej ve kterých jsem kdy byl. A ještě vůbec netuším, že za necelé dva roky tady budu jako dobrovoník na mojí měsíční misi.
je ještě asi 3 hodiny do západu slunce a tak jdu udělat malý průzkum pouště. Mým cílem se stává místo zvané Carpentry.
Hostel se nachází asi tři minuty chůze na okraj Ramonského kráteru a už mě vítá nedozírná pustina.
Sestupuju dolů a vydávám se směrem ke Carpentry. Užívám si toho naprostého klidu a těším se ze samoty. Tady si člověk opravdu slušně vyvětrá hlavu. Zapomeňte na psychoterapii, jeďte do pouště!
Sem tam člověk narazí i na život, to jako ve vádí, místech, kudy po deštích teče voda.
Čas tu ale letí dost rychle a je čas se otočit abych se stačil vrátit za světla. Můj pohled zaujímá tvar, který mi velmi připomíná horu Říp.
A netuším jak (zřejmě s vodou) se zde, kdesi uprostřed pouště, ocitla tato traktorová pneumatika.
Ramonský kráter má převýšení pár set metrů a to co jsem na začátku cesty šel dolů, musím teď nahoru. A západ slunce je tu mnohem rychlejší, než jsem zvyklý od nás z Evropy. Mám to nahoru ještě tak 10 minut a už je skoro tma, že vídím jen obrysy.
Jde se nepříjemně, ale zvládám to.
Navečer jdeme s Nicem ‚lovit hvězdy‘. Tato oblast totiž patří k těm nejméně znečištěným světelným smogem. A je to znát.
Takto se ‚loví‘ a takto to vypadá nahoře.
Ještě na závěr jeden autoportrét
A jdeme spát
A jako v případě mého dobrovolnictví zde, mi i teď byla domovem ta postel vpravo dole.
Nadruhý den máme v plánu velký výlet až kamsi ke 15 kilometů vzdálené Zdi Zkamenělin (Amonite wall). Možná vám 15 km nepřijde moc, když k tomu však přidáte převýšení asi 650 metrů a pouštní podmínky, už to zní zajímavěji.
Cestuje se nám fajn, jen je poznat že jdu se Švýcarem, v místě jménem Ramoský zub, kde přecházíme hřeben hor má přede mnou zkušenostmi značně navrch. Ale dáváme to oba.
Po téměř pěti hodinách (včetně pár pauz) konečně přicházíme ke Zdi Zkamenělin. Asi 30 metrů vysoké stěně, která je tvořena výhradně zkamenělinami (toto místo, které je v nadmořské výšce asi 800 m.n.m. totiž kdysi před dávnými lety bylo dnem oceánu!). Je to rozhodně zajímavý pohled.
Odtamtud už je to jen pár set metrů k silnici č. 40, kde všichni zdejší cestovatelé po treku stopují zpět do Mitzpe Ramon.
Máme štěstí, netrvá to ani 5 minut a někdo nám zastavuje (průměrná doba na stop tady je asi 10 minut, takže se nemusíte bát až tu budete!). Cesta zpět trvá necelou čtvrthodinku a máme tak sympatického řidiče, že nás zaveze až před brány hostelu.
A do Mitzpe Ramon přichází večer
Ráno se loučím s Lee (majitelka hostelu), Nickem a přes Beer Shevu cestuju dále na sever, do Jeruzaléma, Jericha a Betléma.
