Z Prahy až za polární kruh III část – první práce v Norsku

krasy norska

Soubor 5ti článků o mých prací i životem naplněných pěti měsících v Norsku. Článek věřím že nebude inspirací jen pro cestování na sever ať už za poznáním nebo za prací, ale najde se čas a prostor pro přemýšlení o životě i podnikání. Jsem si jistý, že pokud ho dočtete, budete … nechám se překvapit čím budete – napište.

Díly jako by to bylo antické drama:

Expozice: Z Prahy až za polární kruh I část = Praha – trajekt Tallin-Helsinki

Kolize: Z Prahy až za polární kruh II část Helsinki – polární kruh

Krize: Z Prahy až za polární kruh III část – první práce v Norsku

Peripetie: Z Prahy až za polární kruh IV část – osmička nepočká

Katastrofa: Z Prahy až za polární kruh V část – konec dobrý všechno dobré

autem po skandinavii
Z poza polárního kruhu až na jih Norska

Část třetí, krize ..

Po pár dnech v zemi půlnočního slunce mě to už fakt nebaví. Vůbec si ani nedovedu představit, jak tady ty lidi žijou. Jako to slunce fakt není normální. Dávám ještě pár set kilometrů severně, než přijde to rozhodnutí otočit volantem. Směr jih. Někam daleko od týhle šílenosti jménem půlnoční slunce.

Ještě si dělám jednu selfie u odbočky na Švédsko (kdo mě zná, ví, kdo ne, určitě pochopí)

sever finska autem

A už hurá do Švédska

svedsko-finské hranice

Finská příroda je hezká, ale ta Švédská krásná. A už zase tu jsou, sobi, tentokrát v rodinné formaci. Mám na foťáku naraženou padesátku sklo, takže nic moc zoom a přibližovat se k nim moc nechci. Když maj malý, nerad bych aby mě jejich alfasamec prohnal. Však i takhle z dálky vypadaj sympaticky.svedska sobi rodina ve formacisobi rodina ve svedsku

Tady si dokonce davaj závody s karavanou trochu jinýho druhu.sobi karavana svedsko

Jak jsem tak jel daleko na sever, nedaleko na jih mi začíná chybět benzín a stavuju se nějakej dočepovat. V navigaci mám Trondheim, čepuju, beru plnou, platím, kouknu na navigaci a ta zdá se, ukazuje nějakou jinou cestu. Nicméně mýmu chytrýmu telefonu důvěřuju a peláším. Kilometr, dva, vše je OK, až najednou to přestává vypadat na ten hlavní tah od severu k jihu

hlavni silnice oslo tromso

No nic, asi zdejší ekologické vylepšení a tak pokračuju, smerem na jih to je, tak co. A tak po týhle super cestě jedu asi 20 minut, příroda pěkná, kochat je se čím až to přichází. Vpravo to vypadá naprosto famózně, brzdím až se za mnou práší, vytahuju svoje fotonádobíčko a razím udělat fotografii svého života. Všude klid, řeka vypadá skoro jako Yukon, ptáci štěbetají, travička se zelená, loďka chátrá..právě takhle.

krasna priroda svedska polarni slunce

A jestli si chcete užít jaký je pocit být tam, můžete pomocí virtuální prohlídky zde

Nejen loďky jsou tu opuštěný..

opustena chatrcHmmm, tady asi hosty na večeři nepozvou..

A jelikož se stmívá (ne nestmívá, dělám si srandu), jen je pozdě, rozbaluju si učení v jedné příjezerní chatce a dávám obligátní, dvě, tři, čtyři či možná 5 hodin samostudia.

rybarska chata svedsko jakub vagner

Znaven kouknu na obzor a říkám si, pěkný den to byl, je čas spát.

krasy norska krajinaNazítří hned ráno přejíždím norskou hranici, což není zas tak velký big deal, jak by se mohlo zdát.

svedsko norska hranice

norsko svedska hranice

Jako čekal jsem větší vzrůšo, vzhledem ke všem těm pašeráckejm historkám. Ale pravda je, že se zřejmě budou odehrávat o několik tisíc kilometrů jižnějc, přece jen, kdo by se sem na sever vláčel.

Jak jsem přejel hranice, i příroda se mění, jestli je Finsko hezký a Švédsko krásný, pak je Norsko nádherný. Dokonce i sníh tu maj, scenérie radost pohledět, prostě duševní lábuž.

 

Noha pod podlahou, míjím ovečkyovce na silnici v norsku

a brzdím na parkovišti. Jako tyhle travnaté střechy mě při mé předchozí návštěvě Norska zaujaly natolik, že jsem jejich zvěčnění spotřeboval minimálně půl kinofilmu, naštěstí nyní v éře digitalizace nezaberou prostor pro další pěkný fotky.trava na strese na domech v norsku

Pročtu si perfektní odpočívadlové průvodce

pruvodce severnim norskem

A najdu si místo na dnešní odpočinek.rybarsky srub norské řeky

To jsou zdejší rybářské sruby. Stačí ulovit nějakou tu rybu a můžete si pochutnat. A abyste nemuseli chodit krást dřevo do lesa, stačí zajit za roh.

rybarsky srub jakub vagner v norsku

Možná tady někdy večeřel i Jakub Vágner, i když ten asi něco jinýho než ryby..

Však se tu trochu porozhlídněte sami..

Cesta plyne a mě se moc líběj zdejší norský preventivní upozornění na nekalé řidičské jevy, jako např. na rychlou jízdu. Vůbec žádná represe a přitom je vše tak jasné.

rychla jizda norsko policie

Kilometry ubíhaj a jsem kousek severně od Trondheimu, odpočívám na nějaký zdejší farmě a jelikož si ještě potřebuju procvičit portrétování živých objektů, abych příště mohl chargnout trochu víc než jen jedno euro, i když i jedno euro se může někdy hodit.

Beru zavděk krásnejma, skoro fialovejma .. kravkama

portret nikon 50 1,4 krava v norsku

Jako řeknu vám, je to trochu těžký s komunikací. Říkám: „Natoč se mi na světlo.“ nic. „A teď ještě dlouhej sexy pohled do objektivu“ ..a vypadne z toho tohle. OK, jsou to Norky..

portret nikon 50 1,4

závěrem ještě jedno rodinné

portret nikon 50 1,4 kravy norska farmana rodinné farmě

rodinna fotografie nikon 50 1,4ještě panorámo (s pracovním nažvem „jako v Provence“)

norsko jako-v-provence

A hurá dál směr Trondheim, dvě hoďky uplynou, ještě projet tunelem který je zajímavý tím, že vede pod přistávací drahou místního letiště letiste trondheimA kolem půlnoci dorážím do tohodle super města, kterému se (naprosto oprávněně) říká perla severu. Kdysi (asi před tisíci lety – ve Vikingských dobách) to bylo i hlavním městem Norska. Později poutní místo, kterému konkurovalo už jen Santiago de Compostella. Trondheim? Tady je!

Vtipný je, že se dávám do řeči s jedním místňákem, na poměry celkem cinklým (asi aristokrat) a ani nevím jak, jsme u Klause – jo, našeho esprezidenta, expremiéra, ex — naštěstí ex-whatever). Ptá se mě či ho miluju nebo nenávidím a když mu říkám, že je mi úplně fuk, nechce mi věřit, protože jsem prý jak zjevení. No jasně že si o něm myslím to samý co ožrala Landovský R.I.P.

Ale pro daný okamžik hraju neutrála. Sedám do auta jedu ještě pár kilometrů jižně, k městečku Oppdal. Tam rozbaluju víkendový tábor.

A řekněte, není to tu hezký? Tomuhle já říkám sjezdovka za barákem!

lyzovani v norskuSilnicí křižju prázdninové křížníky

norove na cestachKochám se výdobytky Československé techniky až mi srdce zaplesá

export do norska traktor zetorA cestou se ke mě přidávají všeliká zvířátka. Asi taky chtěj vyfotit, jako ty kravky.

norske zemedelstvi

Checkuju internet jak je to s prací, projíždím internetvá fóra, dotozuju se na nav.no, což je místní obdoba úřadu práce. Díky Barče z mojestarosti.cz se seznamuju s jejím kamarádem Alexem, člověkem, který v Norsku už asi 5 let bydlí a který mi píše něco ve smyslu „Co děláš tak na severu? Pojeď na jih, tu je práce dost a neznám nikoho, kdo by tu práci nenašel, když chtěl!“.

Zjišťuju, že v půlce července začít hledat práci na farmách je pozdě a tak na Bergenské fjordy pozvolna zapomínám a vydávám se směr Oslo.

A snad nemine povoz, který by za sebou neměl něco zapřaženýho.

autoimport norsko

prazdniny v norsku karavankoně samozřejmě

konsky povoz v norske priroderůzný futuristický zahákovadla

futuristicky zahakovadlai motorky se přidávaj..šílený.sajdkara norsko

 

Příroda jižně od Trondheimu už  není tak krásná jako na severu, přece jen zemědělství a i doby a dopravní, elektrická a všelijaká další infrastruktura její tvář slušně poznamenává, ale pořád je na co se koukat. Těch odstínů zelený jako tady jsem ještě neviděl.

Počasí se tak trochu kazí

pocasi v norsku v lete

Ale občas má i ono i příroda své světlé chvilky a přece jen s tou naší krásnou skororovinou se to nedá srovnat. To šumění z repráku je autentická nahrávka vodopádů – nerozbil se vám comp.

Noha pod podlahou, navečer míjím Lillehammer

Lillehammer

A vzpomínám na všechny ty běžkaře na lyžích. To byl sport, co mě z postele bavil rozhodně nejvíc (byl jsem během Olympiády 94 (i 92) nemocnej, tak jsem nemusel do školy a koukal a koukal). Daehlie..hmmm, to bylo pokoukáníčko. Ale stejně jsem držel palce Smirnovovi.

Čas kvapí a už je to tu, něco, co jsem skoro dva týdny neviděl. Pánečku, to je pohled!

pulnocni mesic v norsku

V noci je tu tma. Wow, úžasnej jih, sice jen na pár hodin, ale je to tááák úchvatný.

Ráno do Osla je už jen kousíček, ale protože využívám okresku a nejedu po dálnici, cesta se zase mírně komplikuje.

norsko po okreskachnaštěstí řidič náklaďáku mi říká, že se nemám čeho bát a že se za chvíli dostanu na dálnici. Nutno poznamenat, že skvělou angličtinou. Měl pravdu, asi po 500 metrech je hliněný kruháč pro vozidla stavby s napojením na dálnici. Vyrážím, kouknu vlevo a vidím doslova bagrové galeje 🙂

bagrove otroctviCvíle napětí..a jsem v Oslu. Parkuju někde zkraje a dávám si asi hodinovou procházku směr centrum. Oslo mě nějak nebere ale fajn že už vím, že krom Alláha je vše v pr..oslo muhammadTrochu nudný město. A kua drahý. Stavuju se v Adeccu, přes který jsem před časem měl práci ve Vídni (kde jsem si ji sjednal během první návštěvy bez ohlášení), jenže tady je to takový, že se musíte registrovat přes web, poslat CV, dohodnout termín s určitě naprosto vytíženym HR člověkem a pak možná… Možná mě nebere a padám pryč, někam na norský venkov. Ani nemám moc náladu fotit, tak tady jen jeden umělecký racek z Osla.

rackove v oslo

Stavím u odpočívadla. kde je i možnost koupání, koukám, že vedle stojí auto se slovenskou značkou, u něj švarný junák Jano ze Slovenska a dáváme řeč. Maká tu jak šroub u jednoho Nora a prečo nie, zajtra sa ho spýta, či mu netreba ješte dvoch rukou. Pozdějc večer přijíždí ve dvou transportérech ještě početná grupa cigošů z Bulharska a máme o noční zábavu postaráno.

A tak nazajtra sa Jano vrací z práce, že áno, a mám dojisť. Fajn, potkávám Tonyho a snažím se ze sebe vypotit pracovní maximum. Chvíli po obědové přestávce za mnou Tony přijde, jestli náhodo nemůžu přijít i zítra. Super mám práci! A taky první vydělaný norský královský koruny a za ty jsem udělal to skvělý sushi, co vidíte.

prace v norsku

Dva dny utečou a Tony odjíždí na dovolenou s rodinou, jak jinak než po Norsku s karavanem a domlouváme se, že budem pokračovat po jeho návratu. Takže hned po dvou dnech práce dvoutýdenní dovolená. No není to Norsko krásný??

Příště o dovolené a dalším vývoji.

Autor: Ruben Lang

V pěti letech jsem se při letu z Prahy do Bukurešti zamiloval do létání a cestování. Od té doby jsem se neodmiloval.

Jeden komentář u “Z Prahy až za polární kruh III část – první práce v Norsku”

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *