Je 50 metrů vysoká krása uprostřed náměstí Charlese de Gaulla – prvního prezidenta Francie) která velkolepě zakončuje slavnou třídu Champs Élysées, neboli, Elysejské pole. Právě tento oblouk je považován za jeden z nejkrásnějších vítězných oblouků a zřejmě nikoho nepřekvapí, že jeho stavba trvala téměř tři desetiletí. Tato skvostná stavba je symbolem francozské pýchy a je připomínkou vítězných bitev velkého francouzského vojevůdce (i když jak všichni dobře víme malého vzrůstem) Napoleona Bonaparta.

Započal ji sice ještě Napoleon, dokančena pak byla Luisem Phillepem (1806 – 1836). Pokud vám jen trochu není cizí historie, pak víte, že Napoleon se dokončení nejen nedožil, ale ani by žádné oslavy neprožíval. V roce 1815 totiž bojoval v bitvě u Waterloo, jejíž výsledek je myslím všem dobře známý.

Je místem konání různých obřadů a francouzských sláv jako např. 14. července oslavy pádu Bastilly, přičemž tato oslava je považována za největší v Evropě. Každoročně je pak svědkem velkého finále slavné Tour de France, nejslavnějšího cyklistického závodu světa, který končí právě na Champs Elysées. Ale i ve dnech velkých Francouzských úspěchů jezdí Francouzi (či spíše Pařížané) oslavovat právě sem. Pokud Francie vyhrála nad svými soupeři v mezinárodním utkání, všichni si přijedou udělat kolečko právě k vítěznému oblouku.

Vítězný oblouk totiž obklopuje kruhový objezd, který má sice šířku asi 6ti pruhů, žádné značení tam ale nenajdete. Stejně jako všude jinde i zde Francouzi řídí stylem punk, řidiči mopedů pak stylem sebevražda. Francouzský provoz opravdu není pro nezkušené.

 

O autorovi: Ruben Lang

 

V pěti letech jsem se při letu z Prahy do Bukurešti zamiloval do létání a cestování. Od té doby jsem se neodmiloval.