Jeden den v Paříži vii

Na protějším chodníku vidím nějakého divného chlápka, že to je bezdomovec je celkem zřejmé, dělám teda fotku..

ranni hygiena

Přecházím jdu kolem něj, zhodnotím situaci. To je naprosto šílený a musím to bezpodmínečně vyfotit, navíc, nemůže se rozeběhnout, protože by si rozbil hubu a tak cvakám.

Pokračovat ve čtení „Jeden den v Paříži vii“

Jeden den v Paříži vi

Pod věží je nádraží, co sice nevím jak se jmenuje, ale evidentně to je populární turistické místo, protože je zde opět hlídka tří vojáků

vojaci na nadrazi

Snažím se zachovat genderové dekórum, neb jeden z těch vojáků vypadá celkem roztomile žensky, i když..s tím samopalem..

Pokračovat ve čtení „Jeden den v Paříži vi“

Jeden den v Paříži v

Je kolem jedenáctý takže co vás napadá? Ano správně, že pro některé právě začala (nikdy nekončící) siesta 🙂

siesta v parizi

A chvíli nato dělám jeden z mých prozatím nejsilnějších snímků. Ano, na tý fotce není technicky správně v podstatě nic, tedy ne v podstatě nic ale prostě nic, nicméně..však se podívejte sami, vidíte to tam?

Pokračovat ve čtení „Jeden den v Paříži v“

Jeden den v Paříži iv

Cestou se zastavuju u skořápkářů a rozmýšlím zda vsadit 50 Eur na kuličku, ale něco mi říká, že to budou stejný zmrdi jako ti u nás, takže jsou dvě možnosti. Buď člověk prohraje a má to dobrý. Když totiž vyhraje, tak dostane přes hubu a okradou ho. No a uznejte, to už je snad lepší prohrát.

skorapkari v parizi

Radši tedy jen procházím kolem a… už je tady. V plné své kráse, oproti té New Yorské malinká, ale naše..evropská.

Pokračovat ve čtení „Jeden den v Paříži iv“

Jeden den v Paříži iii

Eiffelovka mě vlastně ani moc nebere, všude mraky lidí, aby taky ne, když už jich Eiffelovku navšívilo 250 000 000 miliónu lidí, tedy slovy čtvrt miliardy. Je to takový číslo že by se vám při jeho představě protočily panenky, tolik lidí pohromadě si ani představit nejde takže to ani nezkoušejte, abyste se nezbláznili.

nahodni kolemjdouci v parizi

Tahle fotka tu však není úplnou náhodou, na to však přijdete trochu pozdeji. ..Hle však! Co se nestane, Elvis žije! Bože sem se lek. Ale nased do limuzíny a byl fuč. Parchant, ani mi nezahrál.

elvis v parizi

Pokračovat ve čtení „Jeden den v Paříži iii“

Jeden den v Paříži ii

trocaderoTrócadero – nějakej pomník pracujícímu lidu či co to je, nevím. Znám to z nějakýho filmu, ale krom toho že tam odtud je nejlepší pohled na Eiffelovku, nechává mě celý Trócadero úpně chladnym.

Pokračovat ve čtení „Jeden den v Paříži ii“

Jeden den v Paříži

Jeden den v Paříži

eurovikend pariz

Byl to fakt náročný den. Ne tak často jezdím tisíce kilometrů po Evropě autem, přece jen vlak je pohodlnější a letadlo rychlejší. Někdy však ani vlak ani letadlo nepřichází v úvahu, to když potřebujete jet do Mannheimu, Troyes, Versailles, Appeldornu a nakonec do německého Výmaru, zbývá staré dobré – Fordův vynález – auto – v mém případě Toyota. No a když už jedete kolem Paříže, proč se tam chvíli nezastavit. Bez přítelkyně, bez pracovních povinností, si člověk může den v Paříži celkem slušně užít. Z Versailles je to co by kamenem dohodil a zbytek dojel autem a tak jsem do Paříže dojel hned nad ránem, kolem desátý. V Paříži není moc skvělá situace s parkováním ale poblíž slavného Boulognského lesíku lze nejen zaparkovat, ale dokonce i zdarma. Jet dál do města autobusem? Nepřichází v úvahu! Na to jsem příliš velkej šílenec a taky..co člověk uvidí z autobusu? Navíc s foťákem v ruce a touhou chytit nějaký ten neopakovatelný záběr člověk si stejně jen trhá vlasy, že mu uteče životní záběr.

Etapa 1 – bloudím hned na začátku.

Pokračovat ve čtení „Jeden den v Paříži“

Louvre

Je rozhodně místem, kde není potřeba se o nic snažit. Louvre téměř nejde obejít, nejde ho projít ale pokud snad i to zvládnete, rozhodně nezvládnete vidět vše co v něm vidět lze. Depozitář Louvru totiž skýtá 35 000 exemplářů, pokud byste tedy každému exempláři chtěli věnovat byť jen jednu jedinou minutu, trvalo by vám to 24 dní a 8 hodin. Naštěstí jsou muzejní sbírky pečlivě roztříděné, takže návštěvníci se mohou věnovat jen a pouze tomu, co vidět a obdivovat chtějí. I když slavnou Monu Lisu (francouzsky La Joconde) chce nepochybně vidět každý.

Pokračovat ve čtení „Louvre“

Hřbitov Montmartre

Je nemnoho hřbitovů které stojí za to navštívit. Jsou takové, kam se chodí za slavnými ale právě a jen kvůli nim. Hřbitov na Montmartru však jedním takovým rozhodně je. Nedaleko slavné Sacre Coeur, je jedním z mála míst v Paříži, kde má člověk opravdu pocit že je to místo odpočinku.

Hřbitov je velký svou rozlohou, zajímavý velkým převýšením, můžete se na něm orientovat pomocí názvů ulic. Je tak rozlehlý že se v něm ztratíte (aby také ne když má rozlohu 11 hektarů) a mnohé hrobky připomínají domy.

Hřbitov na Montmartru (oficiálně Severní hřbitov) začal sloužit svému účelu v roce 1825 a své poslední místo odpočinku zde mají například Stendhal, Émile Zola, Hector Berlioz či slavná francouzská zpěvačka Dalila, jejíž hrom je právě tím nejnavštěvovanějším.

Moulin Rouge

Jestli je někde nějaká nejslavnější věž, pak je to Eiffelovka, jestli je někde nějaké nejslavnější muzeum, pak je to Louvre a jestli je někde nějaký nejslavnější kabaret, pak je to bezpochyby Moulin Rouge. A právě ten se nachází na Boulevard de Clichy poblíž stanice metra Blanche, a je to místo kde to rozhodně ve dne spí a v noci žije.

Sláva však nepřišla přes noc, historie slavného Mouli Rouge sahá do roku 1889 a je spojena se jmény jako Henry de Toulouse Lotrec atd.

Díky své slávě je to však místo které není dostupné všem i přesto, že se tam stojí několikahodinové fronty na lístky. Základní vstupné je něco málo přes 100 Euro a pokud tam chcete i povečeřet menu „Belle Epoque“ připravte si pro dva 420 Euro.