Národní parky západu USA – San Francisco – Las Vegas

strom ošlehaný údolím smrti

Soubor článků o pětitýdenní cestě po národních parcích USA
1. Příprava a cesta: koupě letenky, itinerář, vyřízení ESTA, rezervace auta, cesta do USA, imigrační, půjčení automobilu
2. Seattle – San Francisco: Seattle, Olympic NP, Mount st. Helens, Evergreen muzeum letectví, Sea Lion´s cave, Crater Lake NP, Redwood SP, Ferndale, Avenue of Giants, City of 10000 Buddhas, Kalifornské železniční muzeum, Muzeum letectví v CA, Sacramento, San Francisco
3. San Francisco – Las Vegas: Modesto, Yosemite NP, Mariposa grove, Mojave air & space port, Death Valley NP
4. Las Vegas – Hoover dam: Hotel Stratosphere, Hooverova přehrada, večerní Strip
5. Zion NP – Grand Canyon NP: Valley of Fire, Zion NP, Bryce Canyon NP, Grand Canyon NP
6. Page – Salt Lake City: Page, Horseshoe bend, Glen Canyon, Antelope Canyon, Monument Valley, Gooseneck SP, Moki Dugway, Natural bridges NP, Arches NP, Canyonlands NP
7. Salt Lake City – Seattle: Salt Lake City, Jackson Hole, Grand Teton NP, YELLOWSTONE NP, Továrna Boeing v Everettu, Mount Rainier NP, skutečný rozpočet celé cesty
8. Rady a tipy pro cestu do USA

 

3. San Francisco – Las Vegas

bazén v motelu, Modesto
bazén v motelu, Modestofoto: Ruben Lang

Po krásném dnu v San Franciscu přijíždíme do Modesta. Modesto je takové zvětšené maloměsto, strašně široké ulice vedoucí až na obzor s tím nejklasičtějším americkým rovnoběžným a příčným uspořádáním ulic, takže pokud ve městě cokoli hledáte, jedete strašně dlouho rovně a pak zahnete doprava. Určitě stojí za zmínku, že právě tady se narodil a vyrostl George Lucas.

Popisovat všechny motely a hotely kde budeme nebudu, ale zde se musím zastavit u motelového bazénu. Ten je zavřený z opravdu nejoriginálnějšího důvodu, který si dovedu u takového bazénu představit.

Dnes máme v plánu Yosemitský národní park. Kontrolujeme počasí v parku a také oficální stránky Yosemitského NP jestli se něco nezměnilo. A bohužel změnilo. V noci přišla do Yosemit bouře a Tioga pass je opět zavřený. Chjo. Navíc je v oblasti oblačno.

V předpovědi je oblačno s přeháňkami a dokonce zvažujeme, zda do Yosemit vůbec pojedeme. Ale když už jsme tady, tak proč ne. Vydáváme se tedy do Amerického vnitrozemí, konkrétně vstříc pohoří Sierra Nevada.

Po dvou hodinách jsme u vjezdu do NP a rangeři u brány nás uvítají pozdravem ahoj! Dostáváme mapku národního parku a vydáváme se na průzkum. Bohužel předpověď nelhala a tak si o krásných výhledech na zdejší přírodní monumenty Half Dome, El Captain, 739 metrů vysoký Yosemitský vodopád a další můžeme nechat jen zdát.

Spokojujeme se alespoň s vodopádem na Bridalveil waterfall, což znamená nevěstin závoj, ten je totiž vysoký jen 188 metrů a tak je vidět celý.

vodopád Nevěstin Závoj, Yosemitský NP
vodopád Nevěstin Závoj, Yosemitský NPfoto: Ruben Lang

A užíváme si toho, že alespoň při zemi je krásně (i když na vkus středoevropana poněkud zima).

příroda Yosemitského NP
příroda Yosemitského NPfoto: Ruben Lang

Při našich odpoledních toulkách jsme viděli srny a kojota. Určitě tu jsou ještě sobi a černí medvědi, na ty jsme ale dnes štěstí neměli.

Vydáváme se pomalu dále a ještě před vjezdem do tunelu se zastavujeme na parkovišti odkud jsou obvykle úchvatné pohledy. Ten náš však dnes vypadá takto.

výhled na Yosemitský NP od Tunelu
výhled na Yosemitský NP od Tunelufoto: Ruben Lang

Vodopád Nevěstin závoj je ještě trošku vidět. Half Dome a El Captain jsou však někde vysoko v mlze. Jaký rozdíl od toho, jak stejné místo vyfotil přesně před dvěma lety David Iliff.

Yosemitský NP
Yosemitský NP by David Ilifffoto: Ruben Lang

Ještě se s námi přišli rozloučit havrani

havrani, tradiční obyvatelé Yosemitského NP
havrani, tradiční obyvatelé Yosemitského NPfoto: Ruben Lang

A jedeme dál. Projíždíme tunelem a vjíždíme do mlhy. Tioga pass by nás zavedl až do nadmořské výšky 3031 m.n.m. Ale i tady se dostáváme přibližně do 1 800 m..m. s tím, že od přibližně patnácti set jsme v oblasti opravdu husté mlhy. Jedeme krokem, na silnici je čerstvý sníh, teplota venku jsou asi 2 stupně a na mnoha místech chybí svodidla (resp. nikdy tam ani nebyla).

Cestou z parku se ještě zastavujeme v Maripoském lesíku, kde se nacházejí sekvoje. To abychom po redwoodech viděli i tyto zástupce sekvojovitých, protože do Sekvojského NP zajet neplánujeme, těch vysokých stromů už bylo dost. Sekvoje jsou nejmohutnější stromy rodu sekvojovitých a zároveň nejmohutnější stromy vůbes s obvodem kmene přes 30 metrů.

sekvoj v Maripoském lesíku, Yosemitský NP
sekvoj v Maripoském lesíku, Yosemitský NPfoto: Ruben Lang

Sekvoje byly pro běžného smrtelníka tak nepředstavitelné, že místní museli v 19. století několik stromů porazit, rozřezat a poslat na východní pobřeží, protože tam nikdo nevěřil, že by tak obrovské stromy vůbec mohly existovat. Jak vidíte, jsou tak velké, že v mlze je vrchol sotva vidět.

Další den nás čeká přejezd do Ridgecrestu abychom pak měli celý den na Death Valley. Pouze nudný přejezd však narušilo něco, co vypadalo jako hřbitov dopravních letadel. Nedalo nám to tedy, zabočili jsme tím směrem a objevili Mojave air & space port. Opravdu se tu nachází několik dopravních letadel v důchodu, ovšem především se jedná o testovací letiště, kde mimo jiné Richard Branson a jeho Virgin Galactic právě vyrábí největší letadlo světa, které bude sloužit jako nosný letoun pro vesmírné lety.

Na letiště nemůžeme a prostor letiště se foťit nesmí, ovšem ve veřejném prostoru mezi hangáry se fotit může a občas se tu setkáte se zajímavýma raritama. Jako je tento krásný Saab.

Saab TF-35XD Draken
Saab TF-35XD Drakenfoto: Ruben Lang

Saab Draken, který na silnici rozhodně nepotkáte.

Po příjemném spestření cesty a přespání v Ridgecrestu pokračujeme naší pouť do Údolí smrti – Death Valley NP. Těsně před vjezdem do Národního parku míjíme ceduli

Hladina moře
Nadmořská výškafoto: Ruben Lang

takže nadechnout..a jsme (čistě teoreticky) pod hladinou moře.

U vjezdu do národního parku míjíme hasičský vůz, který vypadá..

odstaveny hasicsky vuz, Udoli smrti
odstavený hasičsky vůz, Údoli smrtifoto: Ruben Lang

..že tady už nějakou dobu nehořelo.

Moment, ještě trocha fotografického umění..

strom ošlehaný údolím smrti
strom ošlehaný Údolím smrtifoto: Ruben Lang

Šlapem na plyn a jako první zastávku tu v plánu máme místo míst, Badwater basin neboli Jezírko zlé vody.

Cestou ale potkáváme open air museum, z doby, kdy se tu koncem 19. století těžil borax.

Těžba boraxu v Údoli smrti
Těžba boraxu v Údoli smrtifoto: Ruben Lang

 

dvacetimulový tým na těžbu boraxu, Údolí smrti, Kalifornie
dvacetimulový tým na těžbu boraxu, Údolí smrti, Kaliforniefoto: Ruben Lang

Před takovýto povoz se zapřáhlo 18 mul a dva koně a karavana odtud cestovala asi 180 kilometrů k nejbližší železnici. Tvrdá práce to tu tehdy musela bejt.

Jestli bylo před pár dny v Yosemitech 2° nad nulou, tak tady je potřeba přidat rovných 35. Je 10 května a je tu právě 99° fahrenheita, tedy 37° celsia. Vrrrr, šílený! A plném létě tu bývá kolem padesáti a je to právě zde, kde v červenci roku 1913 naměřili nejvyšší teplotu vzduchu, jaká kdy byla na Zemi změřena, a to právě 56,7° celsia.

Proto mě překvapuje, že se tu semtam nachází i poměrně rozbujelá vegetace.

zelený keř v Údolí smrti
zelený keř v Údolí smrtifoto: Ruben Lang

 

Takže nemusím zmiňovat, že i když jsme teplotnímu rekordu celkem vzdáleni, klima v autě jede naplno. Moment, šlapem na plyn a už jsme tu, na nejhlubším místě Ameriky, kde jsme právě 85,5 metru pod hladinou moře. Zajímavé je, že nejvyšší hora kontinentálních Spojených Států (tedy Spojené státy kromě Aljašky a Hawaje) Mount Whitney s výškou 4421 m.n.m. je na dohled. V dáli vidíme nějaké zasněžené vrcholky hor, tak to musí být jeden z nich.

Jezírko zlé vody, Údolí smrti, Kalifornie
Jezírko zlé vody, Údolí smrti, Kaliforniefoto: Ruben Lang
Jezírko zlé vody, Údolí smrti, Kalifornie
Jezírko zlé vody, Údolí smrti, Kaliforniefoto: Ruben Lang
Jezírko zlé vody, Údolí smrti, Kalifornie
Jezírko zlé vody, Údolí smrti, Kaliforniefoto: Ruben Lang
Jezírko zlé vody, Údolí smrti, Kalifornie
Jezírko zlé vody, Údolí smrti, Kaliforniefoto: Ruben Lang

Další a pro dnešek poslední zastávkou na naší cestě po Údolí Smrti je Zabriskie point. Místo, které je dnem vyschlého jezera Furnace creek hraje nepřebernýmy barvami, původními sedimenty a má úžasné tvary.

Zabriskie point, Údolí smrti, Kalifornie
Zabriskie point, Údolí smrti, Kaliforniefoto: Ruben Lang

digforfree.com mini death-valley-zabriskie-point-dark-ridge-ii

Zabriskie point, Údolí smrti, Kalifornie
Zabriskie point, Údolí smrti, Kaliforniefoto: Ruben Lang

Třikrát hurá, přežili jsme Údolí smrti a míříme přímo do srdce všech neřestí – do Vegas.

Autor: Ruben Lang

V pěti letech jsem se při letu z Prahy do Bukurešti zamiloval do létání a cestování. Od té doby jsem se neodmiloval.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *