Jeden den v Paříži

eurovikend pariz

Byl to fakt náročný den. Ne tak často jezdím tisíce kilometrů po Evropě autem, přece jen vlak je pohodlnější a letadlo rychlejší. Někdy však ani vlak ani letadlo nepřichází v úvahu, to když potřebujete jet do Mannheimu, Troyes, Versailles, Appeldornu a nakonec do německého Výmaru, zbývá staré dobré – Fordův vynález – auto – v mém případě Toyota. No a když už jedete kolem Paříže, proč se tam chvíli nezastavit. Bez přítelkyně, bez pracovních povinností, si člověk může den v Paříži celkem slušně užít. Z Versailles je to co by kamenem dohodil a zbytek dojel autem a tak jsem do Paříže dojel hned nad ránem, kolem desátý. V Paříži není moc skvělá situace s parkováním ale poblíž slavného Boulognského lesíku lze nejen zaparkovat, ale dokonce i zdarma. Jet dál do města autobusem? Nepřichází v úvahu! Na to jsem příliš velkej šílenec a taky..co člověk uvidí z autobusu? Navíc s foťákem v ruce a touhou chytit nějaký ten neopakovatelný záběr člověk si stejně jen trhá vlasy, že mu uteče životní záběr.

Etapa 1 – bloudím hned na začátku.

Sice jsem si ještě v Mannheimu pořídil mapu Paříže v němčině, lenost mi nedovolila ji používat na každé křižovatce a tak se samozřejmě po 20ti minutách ocitám tam, odkud jsem přišel. Ale všechno zlé je pro něco dobré, potkávám první pařížskou sexicu. Je jí sice asi osmdesát, ale to neva, je proste šik (pro znalé chic).

prvni parizska sexica

OK, konzultuju teda tu mapu, i když nerad. Vyrážím stejným směrem jako prve, jen neodbočuju vpravo ale vlevo a heuréka, za chvíli jsem u slavného Trócadero. V mezičasí však ještě další sranda situace, asi někdo někoho ťuknul a pánové na sebe gestikulují a jsou celkem od rány. Skoro jako na Balkáně.

bouracka v parizi

bourame v parizi

Pokračování…

 

O autorovi: Ruben Lang

 

V pěti letech jsem se při letu z Prahy do Bukurešti zamiloval do létání a cestování. Od té doby jsem se neodmiloval.