Ráno opět začínáme velmi brzy a Šimon nás hází do Afuly na bus mířící do Tel-Avivu (což znamená v hebrejštině “pahorek jara”). Z busu skoro ani nevystupujem a jdem do půjčovny aut vyzvednout si žihadlo, které se s náma pěkně provětrá, žlutý Hyundai Getz. Míříme směr Massada a Mrtvé moře, ale když už to máme cestou, necháme se zlákat touhle značkou..
Gaza, slýcháme o ní v televizi ve zprávách, jak to tam asi vypadá? Silnice tam zdá se vede, ale..
Po chvíli se mění v pískoviště a před námi je jen šestimetrová betonová stěna. Jako mám v náš vypůjčený Hyundai důvěru, ale s touhle překážkou na silnici si asi neporadí. Parkujem tedy auto a jdem na průzkum. Netrvá ani pár chvil a ze zdi vyjížděj dvě vojenský auta. Vyskáčou z něj vojáci a ptaj se nás hádejte co? Ano správně: “Kdo jste a co tu chcete???”
Akce, která by vás mohla zajímat
Vzhledem k tomu, že máme v rukou na tu dobu slušný fotografický děla (jj, vím, není to moc poznat:), tak si chvíli myslej že jsme nějací zahraniční novináři a hlavně jeden z vojáků má strašnou touhu se fotit. No sice novináři nejsme, ale zážitek fajn.
Když se smířej s tím, že nejsme novináři a že teda nebudou slavný, ptaj se nás, proč jsme zrovna tam, že v Izraeli je spousta hezčích a také mnohem bezpečnějších míst. Je to ale jen řečnická otázka, naskakujou do aut a jdou (teda jedou) si po svých.
V těchhle dvou kárách.
Jinak řeknu vám ten Humvee je slušnej pick up 🙂 Jako bral bych ho a ne že ne a to si ani nemusím nic kompenzovat 🙂 Na Václaváku by nám to spolu slušelo a po desátý večer bych se tam rozhodně nebál.
Beer sheva je poslední město před negevskou pouští a je podobně nezajímavé jako Afula, tak si tam dáváme jen něco na zub a míříme k naší další štaci, starověké pevnosti na Massadě. Cestou však bloudíme, potřebujem zastavit a říkáme si proč ne zrovna tady, takovou ceduli si stejně musíme vyfotit. V hlavní roli cedule, na pozadí vidíte věznici. Fotíme a hledáme v mapě a co se nestane, za pár minut u nás staví policejní Octavie která evidentně jede z té věznice, z ní vyskáčou dva flojdi a zase nám pokládaj populární otázku: “co jste zač a proč to fotíte??”. Když si prohlídnou naše trapný turistický fotky s vojákama, rozloučej se a popřejou štastnou cestu. Jen jsme se jich zapomněli zaptat kudy máme jet.
A tak zapojujeme náš šestý smysl..
míjíme beduíny..
..krásy Negevské pouště..
..prostě jedem cestou necestou..
až konečně dorazíme na Massadu. To je starověká pevnost, kde se nějací židovští pankáči nechtěli podvolit římské nadvládě a jejich odpor končil právě tady. Jak vidíte, kolem toho moc není, ale na Massade byl díky obrovským nádržím na vodu vvšeho dostatek, pěstovalo se tu obilí a 1 000 lidí tady po dva roky odolávalo přesile Římanů (římský tábor je na fotografii ta lichoběžníková zřícená viska vprostřed trochu vpravo).
Možná by jim odolávali dále, ale pak začali Římané pro stavební práce na rampě používat židovskou sílu a rebelové z Massady na ně neútočili. A zanedlouho na to Massada padla.
Když mrknete na mapu, vidíte, že je Massada jen pár kiláků od Mrtvého moře a tam, do hotelového resortu Ein Bokek, máme namířeno na krátkou návštěvu. Teda ani ne tak do předraženejch hotelů jako se smočit v Mrtvém moři. Je to zážitek, ať se snažíte jak se snažíte, prostě dolů to nejde. Ale už je večer, teplota klesá a tak dáváme Mrtvému moří pápá a jedem směr Tel-Aviv via Jeruzalém.
Když už jedem kolem Jericha, máme náladu ještě navštívit toto nejstarší kontinuálně obývané město světa, ale vojenská hlídka které se ptáme na cestu nám výlet v autě s izraelskýma SPZkama výrazně nedoporučuje. A vzhledem k tomu, že do Prahy to odlétá asi za 12 hodin, nechceme riskovat nějaké faux pas.
Nakonec se žádné neděje, cesta do Tel-Avivu utekla (stavili jsme se ještě v Jeruzaléme v restauraci Praha na guláš a místo toho dostali rajskou (to víte, vede to Slovák:), kluci se zbalili a jeli jsme na letiště, kde..došlo k poslední pikantnosti cesty. Potřeboval jsem aby mi kluci odvezli jedno zavazadlo a v rámci letištního rozhovoru se vás na check inu ptaj (krom toho jestli nevezete zbraně), zdali vám náhodou někdo nedal něco, abyste to převezli. No a pravdaže dal.
Vzhledem k tomu, že kluci byli pravdomluvný, stali se hned podezřelýma a co jsme slyšel, absolvovali “velmi důkladnou osobní prohlídku.” Letadlo ale stihli, což bylo fajn, let o den později totiž kvůli sněhové bouři na Ruzyni přistál v Bratislavě.
Tolik tedy intenzivní čtyři dny aneb, když se chce, stihne se toho i v tak krátké době fakt hodně. Inspirovalo? Tak “nesia tova”,, neboli štastnou cestu. Jak jsem psal na začátku, do Izraele je to přesně 3 a půl tisíce Korun daleko, což není tak moc, abyste se nám třeba nemohli vydat ve stopách.
A co napsat závěrem? Např. proč ještě nepřidat jednu fotku. Pánové si přišli na své spoustou fotek tanků, bunkrů, pevností, zákopů, minovejch polí a podobně, na závěr tady mám jednu fotku pro ženské čtenářstvo. A takový jsou tam všichni :)!
Pokud jste dočetli až sem a máte chuť na další report z Izraele i když z poněkud jiného (civilnějšího) soudku, můžete pokračovat zde.
A jestli vás článek motivoval, že Izrael musíte vidět na vlastní oči, pak se vám jistě budou hodit důležité informace o Izraeli.
Informace o letišti v Tel-Avivu naleznete zde.
Ahoj, díky za poutavé čtení a nádherné fotky. Věděla jsem, že nebudu zklamaná.