Nestává se vám každý den, že dostanete nabídku soukromého fotoworkshopu ve slunné jižní Francii s jednou z našich nejlepších portrétních (a především svatebních) fotografek – Pavlínou Jarošovou. S malou podmínkou – že zorganizujete cestu. A vzhledem k tomu, že mám organizování cest v krvi asi tak, jako ona svoje focení při svatbách, netrvalo dlouho, letenky byly zabookovaný, ubytko zajištěný, auto zarezervovaný a už jsme jeli směr letiště.

Do Francie přes Berlín

Naším odletovým letištěm se stal berlínský Schönefeld (SXF) a jelikož odlet byl brzy ráno, vyrazili jsme do Berlína s předstihem den předem. Ubytovali jsme se v pohodě přes Aibnb (vše co potřebujete vědět o Airbnb jako host či jako ubytovatel najdete v této sérii článků) a jelikož jsme byli po cestě vyhládlí, zeptali jsme se paní domácí, kam máme vyrazit najíst se. Dostali jsme tip, vyrazili jsme a padla nám do oka jedna čínská restaurace (původně byl v plánu Vietnam, ale to není daleko, že..?!:). U vchodu do téměř prázdného podniku se nás ptaj, zda máme rezervaci, tak říkáme že ne, ale přesto jsme usazeni. A že prý co si dáme, že sem ‚celý Berlín‘ chodí na knedlíčky. Celý Berlín si představujem trochu jinak, ale budiž. Necháme se (a jde to snadno) přesvědčit o jejich lahodnosti a knedlíčky objednáváme. Já k tomu ještě jedno čínské pivo. A než nám jídlo přinesou, jsme rádi že sedíme, protože během chvíle se podnik plní k prasknutí a zanedlouho se již před vchodem tvoří fronta hladovců. Wow, tak to jsme nečekali. Jako dobrý to je, dojíme, zaplatíme a jedem se vyspat, nazítří nás čeká dlouhá cesta.

Vzhůru do oblak a do Carcassonne!

Pohled na Carcassonne

Cestu na letiště zvládáme bravurně a ještě v dopoledních hodinách přistáváme ve sladké Jižní Francii. A stává se mi první velká cestovatelská chyba. Nestáhl jsem si dopředu mapy do navigace a stáhnout si 1GB francouzských silnic je pro letištní internet nadlidský úkol. No, i mistr organizátor se někdy sekne. Neva, půjčujeme si v autopůjčovně tenhle Fiatek 500 a jedem ‚poslepu‘.

Fiat 500 v Avignonu

Bane, dělám si srandu, je to tenhle..

Vypůjčený Fiat 500

(o kterém taky brzo zjišťuji, že se jmenuje Punťa) a vyrážíme (s pohledem na právě startující A380 nad námi – díky prosklená střecho!) směr Carcassonne, protože co taky v Toulouse, že..

V Carcassonne lehce bloudíme, ale najít opevněné město nedá nakonec až takovou práci, parkujem, vcházíme dovnítř a alespoň já jsem v němém úžasu. Jak je mou velkou inspirací nedotknutá příroda, tak přesto tyhle kulturní věci mě svým způsobem strašně fascinujou. Však si představte všechny ty stavitele a kejklíře a trubadůry..

Hradní město Carcassonne

Wow, tak to je super.

Dokonce v prodejně hlídá rytíř!

Rytíř v Carcassonne

Pak nádvoří

Nádvoří opevněného města Carcassonne

Amfiteátr

Amfiteátr v Carcassonne

katedrála

Katedrála v opevněném městě Carcassonne

hradby

Hradby opevněného města Carcassonne

a ty výhledy..

Výhled na město Carcassonne

– radost pohledět.

Pohled na Carcassonne

Jako líbí se nám tu dost. Navíc tu maj hezkej hřbitov.

Hřbitov u Carcassonne

I večer tu stojí zato.

Večer v Carcassonne

Tak první den je za náma dost rychle a hurá spát.

Vyspinkaní a čiperní? Pak vzhůru na francouzské pobřeží!

Po kultuře si dáváme trochu přírody, Pavlínu totiž zaujal národní park Camarque a tak jedem za plameňákama. A že jich tu je.

Plameňáci v Camarque

Jdem na oběd do přilehlé caffeterie, neodolám a objednám si steak.

Steak ve francouzském podání

Cože? Tohle je jako steak?? Co to jako má znamenat??? OK, asi nějaký francouzský model.

Po klidném dnu v přírodě se přemísťujem do velmi nedalekého města Arles – tak proslaveném jedním (za svého života absolutně neoceněným) malířem jménem Vincent van Gogh.

A padá tma v arleských uličkách.

Noc v Arles – vím, fotka ‚padá‘, ale ta atmosféra!!

Jdem se ještě najíst. A jak v jedné restice uvidíme menu, neodoláme a já si dám prvně v životě Foie Gras.

Foie Gras ve francouzské restauraci

No, čekal jsem to lepší..

Ráno se probouzíme ve skvělém místním hotýlku (asi jsme se tam večer i ubytovali, ale kdo ví..)

Hotel v Arles

a jedeme projít Arles (to je tam, kde se kácí kostel)

Je to tu všechno trochu na jedno brdo, ale římskou arénu tu maj docela hezkou.

Chodby římské arény v Arles

Jo vás možná zajímá, jak vypadá z venku. Tak to takhle..

Římská aréna v Arles

– trochu jako hřiště na americkej fotbal, ne?:)

A město z ochozů pak takto.

Arles při pohledu z ochozů arény

No nic, je hlad a jdem si dát baštu do reštiky, která je hned naproti vchodu. Neodolám a dám si teď snad už opravdu steak, dokonce nazvaný tří barev – prostě takovej ‚lehkej‘ oběd.

Steak tří barev v Arles

ke kterému nám hraje místní buskerka

Hudba při římské aréně v Arles

 

A na trávení kávu..

Jihofrancouzská kávička po dobrém obědě

..jj, dieta..sakr..kam se poděla Pavlína?? Prohlíží pohlednice u nedalekých stánků. Zatím tedy žádné ztráty.

Pak ještě procházka po hřbitově ve sluncem zalitém odpoledni

Sluncem zalitý hřbitov

Návštěva amfiteátru na pohodu

Římské divadlo, pro dnešek bez herců

A jedem do Avignonu. Kde se ubytováváme ve fakt pěkným hotelu (za fakt slušnou cenu) s hezkým výhledem do álejí a na okolní střechy s vtipně pojatou koupelnou. Tady je to prvně, kdy mám koupelnu ve vestavný skříni. 🙂

Hotelová koupelna ve skříni

Poslední den máme naprásklej zajímavostma Avignonu. Začínáme v Papežském paláci

Papežský palác v Avignonu

a pokračujem..

Pohled na avignonský most od Papežského paláce

no jasně že k tý největší místní slávě o který zpívá celej svět. A ano, jdem se na něj projít. Však jsme si to taky zaplatili.

Most v Avignonu

Ale řeknu vám, vybírat mýtný na mostě, kterej v půlce končí a musíte se vrátit je teda fenomenální drzost. Se nedivím, že ty frantíky přestávaj mít lidi rádi. No..jejich volba.

A ani nevíme jak a objevujem se v muzeu moderního umění, kde právě probíhá interaktivní výstava. Ať se dotknete čehokoli, vždycky to začne vydávat nějaký zvuky.

Zajímavý

Ale čas běží a my chcem ještě stihnout další místní slavnou atrakci. Tu, co tu stojí již dobrých pár tisíc let. A využít čas pro mojí závěrečnou lekci portrétní fotografie. Tedy voilá

Moje úžasná učitelka a modelka zároveň Pavlína Jarošová při Pont du Gard

Slunce zapadlo a pak už jen nudná cesta do Toulouse do hotelu, protože další den ráno letíme zpět. Cesta se nám mírně komplikuje, když na dálnici 20 km před Tulouse musíme zpomalit, neboť před námi zpomalují dopravu auta, kterým na střeše bliká nápis ‚Couchon‘.

Výborně, jedem krokem.

Ale nakonec dojedem jak do hotelu, tak na letiště a pak bezpečně dom.

Tak zas někdy naschle!

 

O autorovi: Ruben Lang

 

V pěti letech jsem se při letu z Prahy do Bukurešti zamiloval do létání a cestování. Od té doby jsem se neodmiloval.