Národní parky Západu USA

Soubor článků o pětitýdenní cestě po národních parcích USA
1. Příprava a cesta: koupě letenky, itinerář, vyřízení ESTA, rezervace auta, cesta do USA, imigrační, půjčení automobilu
2. Seattle – San Francisco: Seattle, Olympic NP, Mount st. Helens, Evergreen muzeum letectví, Sea Lion´s cave, Crater Lake NP, Redwood SP, Ferndale, Avenue of Giants, City of 10000 Buddhas, Kalifornské železniční muzeum, Muzeum letectví v CA, Sacramento, San Francisco
3. San Francisco – Las Vegas: Modesto, Yosemite NP, Mariposa grove, Mojave air & space port, Death Valley NP
4. Las Vegas – Hoover dam: Hotel Stratosphere, Hooverova přehrada, večerní Strip
5. Zion NP – Grand Canyon NP: Valley of Fire, Zion NP, Bryce Canyon NP, Grand Canyon NP
6. Page – Salt Lake City: Page, Horseshoe bend, Glen Canyon, Antelope Canyon, Monument Valley, Gooseneck SP, Moki Dugway, Natural bridges NP, Arches NP, Canyonlands NP
7. Salt Lake City – Seattle: Salt Lake City, Jackson Hole, Grand Teton NP, YELLOWSTONE NP, Továrna Boeing v Everettu, Mount Rainier NP, skutečný rozpočet celé cesty
8. Rady a tipy pro cestu do USA

1. Příprava a cesta do USA

letecky do Seattlu
Náš itinerář Vídeň – Londýn – Chicago – Seattlefoto: Ruben Lang

Během mého pětiměsíčního norského pobytu mě oslovili známí, zdali bych jim nedělal průvodce na jejech cestě po národních parcích západu USA a nakonec jsme uzavřeli deal (ve zkratce, za cenu zájezdu s cestovní kanceláří jsem jim nabídl nezapomenutelný zájezd na míru). Pak už nezbývalo než uprostřed pouště koupit letenky a je jasné, co budem dělat v květnu – přiletíme do Seattlu 28. 4. a ze stejného místa budeme 27. 5. odlétat, ostatní je na nás. Od mého návratu z Izraele je do odletu času dost, tak hurá do plánování a organizování.

Přes fórum na akčníletenky.cz se dávám do řeči s uživatelem anavi, slovo dá slovo a jsem u něj na návštěvě. Vzhledem k jeho zkušenostem, které nabyl během 15 cest po Západu USA, to bylo velmi užitečné setkání, které dalo tomu našemu výletu základní kontury. Navíc mi poslal asi 15 stran povídání s vlastními zážitky z cest po Národních parcích Západu USA, takže pro inspiraci super. Původně jsme chtěli jet ze Seattlu směr Yellowstone, ale vzhledem k tomu, že krátce před odletem je téměř celý Yellowstone stále zasněžený (a téměř neprůjezdný) a jižní vjezd do Parku se má otevírat až druhý pátek v květnu (a my bychom tam dorazili o týden dřív), celý itinerář otáčím.

itinerar-narodni-parky-USA-kveten-2015
Seattle – Las Vegas – Seattlefoto: Ruben Lang

Přání objednavatelů byly samozřejmě především Národní parky západu USA (a potom také Železniční muzeum v Sacramentu (tam totiž mají jednu z největších lokomotiv, která kdy byla vyrobena). Krom lokomotiv je jedna z jejich vášní letectví a tak nešlo nezařadit Evergreen Aviation & Space Museum, kde se v hangáru nachází v současnosti největší letadlo na světě a trocha štěstí nás pak zavedla před hangár kdesi v Mohavské poušti, kde se právě nové největší vyrábí a nakonec i továrnu, kde se vyrábí letouny Boeing 747 a 787.

Původní itinerář jsem udělal opravdu nabitý včetně návštěvy Kanady (Victoria Island) s tím, že to je takový bonus, kdyby nám náhodou vyšel čas. V reálu jsem počítal s tím, že ty dny, které jsou v plánu vyhrazeny pro Kandadu užijem v USA – a tak se také téměř do puntíku stalo. Pokud pojedete do USA, může se vám itinerář hodit, např. města na spaní jsem vybíral většinou podle toho, kde mají nejlevnější ubytování. Někdy je cenový rozdíl (při stejné úrovni ubytování) mezi dvěma sousedními městy desítky dolarů na noc (především v nepříliš obydlených oblastech východně od Las Vegas).

Jelikož jedeme na úplném začátku sezóny, v některých případech se budeme muset spoléhat na přízeň počasí. Máme ale štěstí, letošní zima byla mírná, takže bychom měli např. Yosemitský národní park projet přes Tioga pass a tím si zkrátit cestu do Vegas o hezkých pár set mil, nehledě na to, že by ta cesta měla opravdu stát zato.

Takto nakonec vypadal náš skutečný itinerář

    A takto vypadala ta nejlepší místa na fotografické slideshow.

    Z natáčení filmu Návštěvníci 3
    Z natáčení filmu Návštěvníci 3foto: Ruben Lang

    Vyřizujeme ESTA, rezervujeme SUV káru (tu jsme vybrali kvůli pohodlí a taky proto, že v autě strávíme dost času, tak abychom měli dobrej výhled), dolaďujeme detaily, dohadujeme drobnosti a 27. 4. odpoledne se vydáváme vlakem do Vídně. Mě se odjezd z mého malostranského bytu lehce komplikuje díky probíhajícímu natáčení filmu Návštěvníci 3, což znamená, že tady někde poblíž je Jean Reno. Jako fajn, ale radši bych, kdyby jela tramvaj.

    Vlak do Vídně v pohodě stíhám, celé naše tříčlenné osazenstvo v pořádku nastupuje a ve Vídni se ubytováváme v penzionu Adam (ten jsem vybral, protože je téměř v centru a zároveň asi 100 metrů od stanice Rennweg, odkud jezdí S7 na letiště). Tam se nám přihodí jedna z nejpikantnějších příhod, kterou jsem v rámci ubytování kdy zažil a kterou vám osobně klidně povím, ale tady na to není prostor. Navečer se jdeme projít večerní Vídní – znáte to, Staatsoper, Stephansdom, prostě klasika.

    I přes cestovní horečku v pohodě zaspáváme a ráno se vydáváme na letiště. Vlaky i tady v Rakousku jedou s německou přesností a tak máme solidní rezervu. V životě už jsem toho nalítal opravdu hodně, ale dnešní den bude opravdu zajímavý. Celý den na cestě přes půl světa, v sedm ráno odletíme z Vídně a v osm večer doletíme do Seattlu. To celé ještě umocněné devítihodinovým časovým posunem.

    Tower Bridge z Airbusu A320
    Tower Bridge z Airbusu A320foto: Ruben Lang

    První segment máme v itinerári Vídeň-Londýn. Takové lety mám rád, člověk se nají a než se naděje, už se jde na přistání. Navíc nad Londýnem se normální let mění ve vyhlídkový a máme tak z okýnka na dosah všechny londýnské zajímavosti, abych parafrázoval Jarka Nohavicu “od Okurek po macešky” se zastávkou u Tower Bridge.

    Další je segment Londýn – Chicago. Sice je to prvně co letím velkým a mocným Boeingem 747 – Jumbo jet, ale lhal bych, kdybych tvrdil, že mi nadšení vydrželo déle než do odletu – a pak už to byla jen neskutečná nuda okořeněná absolutně monotónním výhledem okýnka. Na oceán.

    3440 námořních mil (6370 km) se jeví jako věčnost, ale každá zemská věčnost má svůj konec a ta naše končí štastným přistáním na O´Harově letišti v Chicagu, kde nás čeká první vstup na americkou půdu, tím pádem imigrační. O tom jsem četl úplné romány a vůbec jsem nevěděl co čekat. V duchu jsem si představoval katastrofické scénáře, že mě nepustěj do země a já budu muset přesvědčovat imigrační úředníky o tom, jak jsem zodpovědnej ještě za dvě osoby a ať mě pustěj alespoň do Seattlu, že tam máme dva dny volna a můžou si se mnou dělat co budou chtít.

    Zbytečně.

    Boeing 747 na lince Londýn Chicago
    Boeing 747 – Jumbofoto: Ruben Lang

    Imigrační úředník se mě zeptal jak se mám, já řekl že dobře. On zas jestli letím ještě dál, já řekl do Seattlu a on na to “Welcome to America.” Cože, to jako bylo všechno?? Né že by mi to vadilo, ale vstoupit do Ameriky bylo snažší, než se dostat z Betléma do Jeruzaléma.

    Let do Seattlu s American Airlines už prožívám v přechodném vegetativním stavu a po dalších 4 hodinách letu konečně vystupujeme v Seattlu. Je 8 večer místního času a to znamená, že u nás je právě 5 ráno.

    Nasedáme do shuttle busu, který nás zaveze do autopůjčovny Alamo, kde máme rezervované auto, co nám bude po další 4 týdny dalším členem party. Auto už jsem si párkrát půjčoval, ale řeknu vám takovejhle voser jsem ještě nezažil. Snažili se nám vnutit o 300 solarů dražší auto a předražený pojištění (přitom jsme už byli pojištění skoro na všechno). Normálně bych to, že je to nesmysl, zkalkuloval za 10 vteřin, ale to byste nevěřili, jak vás únava spomalí. A právě na to oni spoléhaj. Proto jsem se rozhodl napsat článek o nekalých praktikách autopůjčoven, abyste věděli, jak a proč se takovým praktikám bránit.

    Tuto “lehkou” nepříjemnost máme úspěšně za sebou, ještě v garážích vybíráme auto (vlezem si dovnitř a zkusíme, jak se nám v různých typech sedí a berem to pro nás nej – a vítězem se stává .. .. .. Chevrolet Equinox!), zadávám do navigace adresu našeho The Green Tortoise hostelu a šlapu na plyn.

    Seattle večer je krásnej, jako fakt moc. Ale já už se těším do postele, taky moc. Však nás toho ještě spousta čeká. cestování po USA pacifické pobřeží.