Z Prahy až za polární kruh III část – první práce v Norsku

Soubor 5ti článků o mých prací i životem naplněných pěti měsících v Norsku. Článek věřím že nebude inspirací jen pro cestování na sever ať už za poznáním nebo za prací, ale najde se čas a prostor pro přemýšlení o životě i podnikání. Jsem si jistý, že pokud ho dočtete, budete … nechám se překvapit čím budete – napište.

Díly jako by to bylo antické drama:

Expozice: Z Prahy až za polární kruh I část = Praha – trajekt Tallin-Helsinki

Kolize: Z Prahy až za polární kruh II část Helsinki – polární kruh

Krize: Z Prahy až za polární kruh III část – první práce v Norsku

Peripetie: Z Prahy až za polární kruh IV část – osmička nepočká

Katastrofa: Z Prahy až za polární kruh V část – konec dobrý všechno dobré

autem po skandinavii
Z poza polárního kruhu až na jih Norska

Část třetí, krize ..

Po pár dnech v zemi půlnočního slunce mě to už fakt nebaví. Vůbec si ani nedovedu představit, jak tady ty lidi žijou. Jako to slunce fakt není normální. Dávám ještě pár set kilometrů severně, než přijde to rozhodnutí otočit volantem. Směr jih. Někam daleko od týhle šílenosti jménem půlnoční slunce.

Ještě si dělám jednu selfie u odbočky na Švédsko (kdo mě zná, ví, kdo ne, určitě pochopí)

sever finska autem

A už hurá do Švédska

svedsko-finské hranice

Finská příroda je hezká, ale ta Švédská krásná. A už zase tu jsou, sobi, tentokrát v rodinné formaci. Mám na foťáku naraženou padesátku sklo, takže nic moc zoom a přibližovat se k nim moc nechci. Když maj malý, nerad bych aby mě jejich alfasamec prohnal. Však i takhle z dálky vypadaj sympaticky.svedska sobi rodina ve formacisobi rodina ve svedsku

Tady si dokonce davaj závody s karavanou trochu jinýho druhu.sobi karavana svedsko

Jak jsem tak jel daleko na sever, nedaleko na jih mi začíná chybět benzín a stavuju se nějakej dočepovat. V navigaci mám Trondheim, čepuju, beru plnou, platím, kouknu na navigaci a ta zdá se, ukazuje nějakou jinou cestu. Nicméně mýmu chytrýmu telefonu důvěřuju a peláším. Kilometr, dva, vše je OK, až najednou to přestává vypadat na ten hlavní tah od severu k jihu

hlavni silnice oslo tromso

No nic, asi zdejší ekologické vylepšení a tak pokračuju, smerem na jih to je, tak co. A tak po týhle super cestě jedu asi 20 minut, příroda pěkná, kochat je se čím až to přichází. Vpravo to vypadá naprosto famózně, brzdím až se za mnou práší, vytahuju svoje fotonádobíčko a razím udělat fotografii svého života. Všude klid, řeka vypadá skoro jako Yukon, ptáci štěbetají, travička se zelená, loďka chátrá..právě takhle.

krasna priroda svedska polarni slunce

A jestli si chcete užít jaký je pocit být tam, můžete pomocí virtuální prohlídky zde

Nejen loďky jsou tu opuštěný..

opustena chatrcHmmm, tady asi hosty na večeři nepozvou..

A jelikož se stmívá (ne nestmívá, dělám si srandu), jen je pozdě, rozbaluju si učení v jedné příjezerní chatce a dávám obligátní, dvě, tři, čtyři či možná 5 hodin samostudia.

rybarska chata svedsko jakub vagner

Znaven kouknu na obzor a říkám si, pěkný den to byl, je čas spát.

krasy norska krajinaNazítří hned ráno přejíždím norskou hranici, což není zas tak velký big deal, jak by se mohlo zdát.

svedsko norska hranice

norsko svedska hranice

Jako čekal jsem větší vzrůšo, vzhledem ke všem těm pašeráckejm historkám. Ale pravda je, že se zřejmě budou odehrávat o několik tisíc kilometrů jižnějc, přece jen, kdo by se sem na sever vláčel.

Jak jsem přejel hranice, i příroda se mění, jestli je Finsko hezký a Švédsko krásný, pak je Norsko nádherný. Dokonce i sníh tu maj, scenérie radost pohledět, prostě duševní lábuž.

 

Noha pod podlahou, míjím ovečkyovce na silnici v norsku

a brzdím na parkovišti. Jako tyhle travnaté střechy mě při mé předchozí návštěvě Norska zaujaly natolik, že jsem jejich zvěčnění spotřeboval minimálně půl kinofilmu, naštěstí nyní v éře digitalizace nezaberou prostor pro další pěkný fotky.trava na strese na domech v norsku

Pročtu si perfektní odpočívadlové průvodce

pruvodce severnim norskem

A najdu si místo na dnešní odpočinek.rybarsky srub norské řeky

To jsou zdejší rybářské sruby. Stačí ulovit nějakou tu rybu a můžete si pochutnat. A abyste nemuseli chodit krást dřevo do lesa, stačí zajit za roh.

rybarsky srub jakub vagner v norsku

Možná tady někdy večeřel i Jakub Vágner, i když ten asi něco jinýho než ryby..

Však se tu trochu porozhlídněte sami..

Cesta plyne a mě se moc líběj zdejší norský preventivní upozornění na nekalé řidičské jevy, jako např. na rychlou jízdu. Vůbec žádná represe a přitom je vše tak jasné.

rychla jizda norsko policie

Kilometry ubíhaj a jsem kousek severně od Trondheimu, odpočívám na nějaký zdejší farmě a jelikož si ještě potřebuju procvičit portrétování živých objektů, abych příště mohl chargnout trochu víc než jen jedno euro, i když i jedno euro se může někdy hodit.

Beru zavděk krásnejma, skoro fialovejma .. kravkama

portret nikon 50 1,4 krava v norsku

Jako řeknu vám, je to trochu těžký s komunikací. Říkám: „Natoč se mi na světlo.“ nic. „A teď ještě dlouhej sexy pohled do objektivu“ ..a vypadne z toho tohle. OK, jsou to Norky..

portret nikon 50 1,4

závěrem ještě jedno rodinné

portret nikon 50 1,4 kravy norska farmana rodinné farmě

rodinna fotografie nikon 50 1,4ještě panorámo (s pracovním nažvem „jako v Provence“)

norsko jako-v-provence

A hurá dál směr Trondheim, dvě hoďky uplynou, ještě projet tunelem který je zajímavý tím, že vede pod přistávací drahou místního letiště letiste trondheimA kolem půlnoci dorážím do tohodle super města, kterému se (naprosto oprávněně) říká perla severu. Kdysi (asi před tisíci lety – ve Vikingských dobách) to bylo i hlavním městem Norska. Později poutní místo, kterému konkurovalo už jen Santiago de Compostella. Trondheim? Tady je!

Vtipný je, že se dávám do řeči s jedním místňákem, na poměry celkem cinklým (asi aristokrat) a ani nevím jak, jsme u Klause – jo, našeho esprezidenta, expremiéra, ex — naštěstí ex-whatever). Ptá se mě či ho miluju nebo nenávidím a když mu říkám, že je mi úplně fuk, nechce mi věřit, protože jsem prý jak zjevení. No jasně že si o něm myslím to samý co ožrala Landovský R.I.P.

Ale pro daný okamžik hraju neutrála. Sedám do auta jedu ještě pár kilometrů jižně, k městečku Oppdal. Tam rozbaluju víkendový tábor.

A řekněte, není to tu hezký? Tomuhle já říkám sjezdovka za barákem!

lyzovani v norskuSilnicí křižju prázdninové křížníky

norove na cestachKochám se výdobytky Československé techniky až mi srdce zaplesá

export do norska traktor zetorA cestou se ke mě přidávají všeliká zvířátka. Asi taky chtěj vyfotit, jako ty kravky.

norske zemedelstvi

Checkuju internet jak je to s prací, projíždím internetvá fóra, dotozuju se na nav.no, což je místní obdoba úřadu práce. Díky Barče z mojestarosti.cz se seznamuju s jejím kamarádem Alexem, člověkem, který v Norsku už asi 5 let bydlí a který mi píše něco ve smyslu „Co děláš tak na severu? Pojeď na jih, tu je práce dost a neznám nikoho, kdo by tu práci nenašel, když chtěl!“.

Zjišťuju, že v půlce července začít hledat práci na farmách je pozdě a tak na Bergenské fjordy pozvolna zapomínám a vydávám se směr Oslo.

A snad nemine povoz, který by za sebou neměl něco zapřaženýho.

autoimport norsko

prazdniny v norsku karavankoně samozřejmě

konsky povoz v norske priroderůzný futuristický zahákovadla

futuristicky zahakovadlai motorky se přidávaj..šílený.sajdkara norsko

 

Příroda jižně od Trondheimu už  není tak krásná jako na severu, přece jen zemědělství a i doby a dopravní, elektrická a všelijaká další infrastruktura její tvář slušně poznamenává, ale pořád je na co se koukat. Těch odstínů zelený jako tady jsem ještě neviděl.

Počasí se tak trochu kazí

pocasi v norsku v lete

Ale občas má i ono i příroda své světlé chvilky a přece jen s tou naší krásnou skororovinou se to nedá srovnat. To šumění z repráku je autentická nahrávka vodopádů – nerozbil se vám comp.

Noha pod podlahou, navečer míjím Lillehammer

Lillehammer

A vzpomínám na všechny ty běžkaře na lyžích. To byl sport, co mě z postele bavil rozhodně nejvíc (byl jsem během Olympiády 94 (i 92) nemocnej, tak jsem nemusel do školy a koukal a koukal). Daehlie..hmmm, to bylo pokoukáníčko. Ale stejně jsem držel palce Smirnovovi.

Čas kvapí a už je to tu, něco, co jsem skoro dva týdny neviděl. Pánečku, to je pohled!

pulnocni mesic v norsku

V noci je tu tma. Wow, úžasnej jih, sice jen na pár hodin, ale je to tááák úchvatný.

Ráno do Osla je už jen kousíček, ale protože využívám okresku a nejedu po dálnici, cesta se zase mírně komplikuje.

norsko po okreskachnaštěstí řidič náklaďáku mi říká, že se nemám čeho bát a že se za chvíli dostanu na dálnici. Nutno poznamenat, že skvělou angličtinou. Měl pravdu, asi po 500 metrech je hliněný kruháč pro vozidla stavby s napojením na dálnici. Vyrážím, kouknu vlevo a vidím doslova bagrové galeje 🙂

bagrove otroctviCvíle napětí..a jsem v Oslu. Parkuju někde zkraje a dávám si asi hodinovou procházku směr centrum. Oslo mě nějak nebere ale fajn že už vím, že krom Alláha je vše v pr..oslo muhammadTrochu nudný město. A kua drahý. Stavuju se v Adeccu, přes který jsem před časem měl práci ve Vídni (kde jsem si ji sjednal během první návštěvy bez ohlášení), jenže tady je to takový, že se musíte registrovat přes web, poslat CV, dohodnout termín s určitě naprosto vytíženym HR člověkem a pak možná… Možná mě nebere a padám pryč, někam na norský venkov. Ani nemám moc náladu fotit, tak tady jen jeden umělecký racek z Osla.

rackove v oslo

Stavím u odpočívadla. kde je i možnost koupání, koukám, že vedle stojí auto se slovenskou značkou, u něj švarný junák Jano ze Slovenska a dáváme řeč. Maká tu jak šroub u jednoho Nora a prečo nie, zajtra sa ho spýta, či mu netreba ješte dvoch rukou. Pozdějc večer přijíždí ve dvou transportérech ještě početná grupa cigošů z Bulharska a máme o noční zábavu postaráno.

A tak nazajtra sa Jano vrací z práce, že áno, a mám dojisť. Fajn, potkávám Tonyho a snažím se ze sebe vypotit pracovní maximum. Chvíli po obědové přestávce za mnou Tony přijde, jestli náhodo nemůžu přijít i zítra. Super mám práci! A taky první vydělaný norský královský koruny a za ty jsem udělal to skvělý sushi, co vidíte.

prace v norsku

Dva dny utečou a Tony odjíždí na dovolenou s rodinou, jak jinak než po Norsku s karavanem a domlouváme se, že budem pokračovat po jeho návratu. Takže hned po dvou dnech práce dvoutýdenní dovolená. No není to Norsko krásný??

Příště o dovolené a dalším vývoji.

Z Prahy až za polární kruh II část Helsinki – polární kruh

Soubor 5ti článků o mých prací i životem naplněných pěti měsících v Norsku. Článek věřím že nebude inspirací jen pro cestování na sever ať už za poznáním nebo za prací, ale najde se čas a prostor pro přemýšlení o životě i podnikání. Jsem si jistý, že pokud ho dočtete, budete … nechám se překvapit čím budete – napište.

Díly jako by to bylo antické drama:

Expozice: Z Prahy až za polární kruh I část = Praha – trajekt Tallin-Helsinki

Kolize: Z Prahy až za polární kruh II část Helsinki – polární kruh

Krize: Z Prahy až za polární kruh III část – první práce v Norsku

Peripetie: Z Prahy až za polární kruh IV část – osmička nepočká

Katastrofa: Z Prahy až za polární kruh V část – konec dobrý všechno dobré

finsko autem z helsinek do rovaniemi
Trajektem do Helsinek a pak na polární kruh

Část druhá, kolize..

Wow, obrovská loď, připadám si jak na zaoceánském parníku (který jsou ještě tak 3x větší) – ale já jsem skromnej. Vydávám se objevovat krásy lodi a mířím až nahoru. A dělám první a zřejmě i poslední selfie svýho života (no dobrá, poslední ne:)

trajekt tallin helsinki Pak už jen rozlučkovej panoramatickej pohled na Tallin

tallin estonsko eurovyletA pak následuje nic než šedesátikilometrový panoramatický pohled na vodu. Cesta trajektem trvá asi dvě a půl hodiny a málokdo má koupenou kajutu (není povinná) a tak jsou lidi rozprostřený po všech možných i nemožných veřejně přístupných zákoutích. Pokud jste teenagerovského věku, můžete si užít lounge pro mladistvé s herníma konzolema

trajekt tallin helsinkiOvšem dospělí tu mají úplně jinou zábavu. Asi jako všude jinde, nakupování..

duty free trajekt tallin helsinkiA aby ne, když ve Finsku je omezený přístup k alkoholu a tady to vypadá jak v alkoholovém Disneylandu

duty free trajekt estonsko finskoČas se šine, lovím internet a píšu jedné kamarádce z Helsinek, či se neuvidíme, ale než dopíšu vzkaz, internet vyskakuje a už nenaskočí. Internetové připojení je tu prostě na …

trajekt helsinki tallin…Někdo evidentně zapomněl vyvenčit svýho mazla…

Helsinki jsou na dohled a já jdu na palubu podívat se jak to tam vypadá. Teda vážení, je to nádherný, všude plno malých ostrůvků na kterých jsou obranné pevnosti. A říkám si jak je ta EU skvělá, namísto aby na nás z opevnění létaly střely, prostě jen jedeme a užíváme si cestu. Míjíme jiný trajekt, několik malých lodí, které jsou proti té naší jako hračky a já fotím o 106. Fakt krása, nádhera, jen ta paměťová karta se mi někam ztratila..:(.

příjezd do helsinek
Tak po téměř roce a půl, při velkém úklidu souborů jsem našel pohřešované fotky z cesty trajektem. Je to tam opravdu krásný, že?! Příjezd trajektem do Helsinek

Zdrhám do podpalubí a doufám, že najdu své auto snadnějc, než v garážích hypermarketů. Jj, nacházím. Jen jedný věci nerozumím, proč všichni v době, kdy ještě nejsme ani u břehu maj nastartovanej motor, takže se v tom prostoru nedá ani dejchat. Nemohli by tam takový milci životního prostředí jakýma jsou Finové dát nějakou značku?? Příště jim to navrhnu. Nebo můžete vy pokud tam budete dřív.

trajekt finsko helsinki estonsko tallinHned po výjezdu se tvoří kolona..jj, Finové kontrolujou. Jsou ale netrpěliví a tak asi 5 aut přede mnou místní pokémoni balej svoje nádobíčko a dávaj nám zelenou. Pokud budete tedy něco pašovat, doporučuju se v přístavu zařadit dozadu. (tato rada je však na základě jedinné zkušenosti, tak jí berte s rezervou).

Bohužel za ty dvě a půl hodiny a 60 kilometrů po moři na sever se počasí neumoudřilo a priší minimálně stejně a jelikož se nemám u koho zastavit a v tomhle počasí nemám na Helsinki náladu, jen dělám pár fotek přes zatažené okýnko (skoro ani nejde poznat, že nejsem v Londýně..

helsinki prace finsko cestopisNebo ve Vršovicích..:)

helsinki prace finsko tram

a frčím směr Tampere, což je prý superměsto.

Bohužel počasí se nemoudří a kolem Tampere projíždím stovkou, dávám do navigace Tromsø a vyskočí na mě, že mám jet 655 km pořád rovně – samo Tromsø je však ještě asi 1 500 km daleko. Výborně, to se tu snad neztratím. Cihlu na plyn a jedu.

Bohužel o stotřicítce si tu můžete nechat jen zdát. Na dálníci je maximálka 110 a stejně krom pár kilometrů za Helsinkama po dálnici nejedu. Průměrně jedu kolem 70, což s průjezdy městem a dalšími překážkami na trati dává výslednou průměrnou rychlost úctyhodných cca 55 km/h. No co, je středa a bylo by fajn být v Tromsø v pondělí. Nekdy si taky udělám fotopřestávku, což vypadá následovně – aneb hokejové hřište v létě..

Krom hokeje je Finsko proslulé svými jezery, projel jsem Finsko od jihu k severu a napočátal přesně 1 017 jezer. Buď máte nějaké napravo či nalevo. Dost často vpravo i v levo a nezřídka napravo, nalevo a přejíždíte další po mostě. Jen, až sem pojedete v červenci vy, nezapomeňte si pořídit pořádně silnej repelent, komárům se tu daří náramně!

Ale abych počád jen nekecal, vypadá to tam nějak takhle.

Konečně dojíždím do nějaké civilizace, do města jménem Jyväskylä.

(foto dodám)

Taková moderna v přírodě. Parkuju ale v nějaké zóně tak raději rychle prchám. Všude se tu tváří, že je každé místo vě městě rezervované na stovky let dopředu. Já mám však před sebou spíše stovky (a nakonec tisíce kilometrů). Využívám v současnosti nejlepší (od doby co emerická armáda už své meteorologické poznatky internetově nezveřejňuje) meteorologické služby yr.no a kochám se počasím které mě čeká.

pocasi norskoVypadá to úžasně, slunce ve dne v noci, opalování, lehárko.. Hej, počkat, slunce v noci, co je to za fórky? Jo jakože polární den? No jó.. Už tady je vidět přes celou noc, ale kolem druhý slunce alespoň na kousek zapadne. Což je fajn. No uvidíme, frčím dál.

Je to tu ale zrádný, jedete, jedete, jedete, učíte se, posloucháte norštinu, občas hudbu, jedete, zastavíte, dáte si něco k jídlu, řeknete si jestli už není třeba nějak pozdě a zjistíte, že je půl druhé ráno. Dle slunce se tu středoevropan opravdu orientovat nemůže, jestli je poledne nebo půlnoc v podstatě nejde rozeznat (snad jen v poledne máte slunce vpravo, o půlnoci vlevo, jenže dle toho se zase můžou orientovat jen místní). Jójó, půlnoční slunce, už vím co to je.

Je pozdě, že by nějakej kemp? Jeden tu je, jedu se tam podívat. Hmmm, tak na přespání to nevypadá. Ale alespoň že dětské hřiště tu mají. Jen se mi do hlavy stále vrací ta melodie: „ale co děti, mají si kde hrát?“

 

Vzhledem k tomu, že silnice je celkem rovná, auto potkávám asi jedno za hodinu a i přesto že stále vyhlížím soby, na které jsem byl upozorněn všemi, kdo kdy na severu byli a snad na každém cestovatelském webu. Žádné však nepotkávám, ach jo. A tak využívám dobu jízdy, comp za mě zpracovává fotky a já drtím norštinu – jak z knížky, tak z CDčka. Už jsem asi ve třetí lekci, hurá!

brigada norstina pro samoukyPravdou je, že jak se tak člověk začte (zaučí), jede ještě pomalejc než by mohl a kouká, že ho předjíždí celkem slušná šílenost.

cesta do norska - finskoNa Finech taky obdivuju, jak jsou féroví. Tahle férovost se pokud vím začíná objevovat i u nás. Když vás chtěj změřit, daj vám o tom vědět. Pokud vím, sice EU funguje jak na drátkách, přeposílání pokut zatím nějak vázne. Ale nehodlám to riskovat.

policie ve finskuPočasí se zas kazí, prší prší jen se leje a zas se přede mnou objeví něco, na české poměry nezvyklého, běžkař na silnici. Jsou ti Finové ale veselý kopy.

bezkove lyzovani ve finsku v leteJak si tak člověk jede a jede, netrvá dlouho a začíná blikat nervózní oranžová kontrolka signalizující nedostatek uhlovodíků v nádrži. Koukám, že mám štígro, hned značka s benzínkou, odbočuju..Avšak ejhle, kdepak to udělali inženýři z Finska chybu?

No, naštěstí, jak zjišťuju o pár kilometrů dál, není toto jedinná benzínka ve Finsku. Což je fajn, už to vypadalo, že je ten sever zaostalejší než jsem myslel.

Malej moment..áááá, už je novej den. Asi 2 minuty to trvalo. Jsem asi 3 kilometry od Rovaniemi, hlavního města Laponska a také sídla Santa Klause. Jak se ale amíkům Coca-colového Santu podařilo nainstalovat sem mi vůbec není jasný. Jsou to prostě markeťáci, o kterých si našinci můžou nechat zdát.

Procházím se Rovaniemi asi ve dvě ráno a je tu veselo, jeden ožrala vedle druhýho, jeden se loučí se svobodou

rozlucka-se-svobodou-finsko

jiná partička se zas rozhodla, že ze mě udělá profesionálního fotografa (fotobanky nepočítám). Takže voilá, za tuhle fotku jsem dostal celé jedno euro.

rovaniemi sidlo santa clauseTaky bych jí měl těm lidem už konečně poslat.

Procházím se městem a doufám, že to tu zasněžený vypadá tak nějak..líp.

Ale lidi jsou tu úplně skvělí, hlavně když máte v ruce celkem slušné fotografické nádobíčko. Jako vůůůbec to nejsou studený čumáci, jak se u nás traduje. Zvlášť když je pokročilejší hodina (na fotce to sice nevypadá, ale je dlouho po půlnoci – jen to slunce ne a ne zapadnout). Tihle týpci jsou odněkud z jihu (tuším že Vaaso, či tak nějak) a klučina na fotce co mi pózuje na kole se jmenuje Mikko, je umělecký řezbář, a fajn týpek. Kecáme asi 10 minut, jen to jde trochu obtížně, neumí ani slovo jinak než finsky. A já umim finsky jen jedno slovo – aurinko, neboli slunce (jak příznačné). A s tím si člověk moc dlouho nevystačí. 🙂

Santu hledám, ale marně. A tak sedám do auta a jedu dál vstříc severu. Jako ale řeknu vám, to slunce už mě začíná pomalu ..však víte co..Doma v obýváku mi bylo půlnoční slunce teoreticky úplně jasné, jenže tady na severu v realitě je to trochu něco jinýho. Když se můžete ve dvě v noci opalovat, je něco fakt špatně. Ale co, jedeme dál. Má to ale jednu fajn výhodu. V jednu v noci (OK, tady se hodí americké označení 1 a.m.) si můžete na odpočívadle sednout na lavičku, dvě hodiny se učit se norštinu a nepotřebujete umělý osvětlení. Jenže to sakra slunce pak nemůžete vypnout! Grrr.

Příroda je ve Finsku moc hezká, ale v podstatě velká nuda. Od Helsinek až na daleký sever vypadá dost podobně, všude rovina, lesy a jezera, lesy, jezera, lesy, jezera, jezera, jezera, jezera a ..komáři.. Ani nevím, jestli mi to přijde fajn, nebo ne. Nejdřív je to hezký, pak nuda, a nakonec fajn.

Wow, sakr, to přišlo rychle a nečekaně!!!!

silnicni provoz sobi finsko

 

Jsou tu, žijou, konečně je vidím, ty zvířata jedny ušatý. A z nějakýho důvodu maj silnici rádi a promenujou se na ní jak na kolonádě. Člověk přibrzdí, pak musí skoro zastavit, sobi se přece nenechaj při procházce rušit. (řidiči se tady na severu na sobi upozorňují bliknutím vystražnýma světlama)

Pak už jen pohled do kamery

sobi na silnici finskoFešák, co. Setkání se soby je konečně za mnou (beze škod) a můžu jet dál najít si práci..v příštím článku

Z Prahy až za polární kruh I část = Praha – trajekt Tallin-Helsinki

Soubor 5ti článků o mých prací i životem naplněných pěti měsících v Norsku. Článek věřím že nebude inspirací jen pro cestování na sever ať už za poznáním nebo za prací, ale najde se čas a prostor pro přemýšlení o životě i podnikání. Jsem si jistý, že pokud ho dočtete, budete … nechám se překvapit čím budete – napište.

p.s. Takto nakonec vypadal kompletní itinirář cesty:

    Díly jako by to bylo antické drama:

    Expozice: Z Prahy až za polární kruh I část = Praha – trajekt Tallin-Helsinki

    Kolize: Z Prahy až za polární kruh II část Helsinki – polární kruh

    Krize: Z Prahy až za polární kruh III část – první práce v Norsku

    Peripetie: Z Prahy až za polární kruh IV část – osmička nepočká

    Katastrofa: Z Prahy až za polární kruh V část – konec dobrý všechno dobré

     

    autem z prahy do tallinu
    autem z prahy do Tallinu, nalodění se na trajekt

    Část první, expozice..

    Důvody k cestovnání jsou různé, jedním z nich je práce. Přece jen, proč dělat něco v ČR za 60 Korun na hodinu, když mohu dělat to samé v Norsku za 100 Korun na hodinu – ovšem Norských korun.

    Inspirací pro cestu mi byl kluk jménem Jakub, kterého jsem potkal na jedné akci Naučmese. Říkal jak pracoval v Norsku na nějaké ovocné farmě a za tři měsíce si vydělal kolem 100 000 Korun (českých). Což mě zaujalo a vzal jsem si od něj email. Po pár dnech jsem mu napsal, zda by mi mohl poradit kde a jak hledat, případně kam jet, prostě cokoli abych měl nejaký výchozí bod. Odpověď však nikdy nepřišla. Jenže je jasné, jelikož článek dál pokračuje, že taková drobnost mě nemohla zastavit. Pokračovat ve čtení „Z Prahy až za polární kruh I část = Praha – trajekt Tallin-Helsinki“

    Do Izraele na otočku – Jeruzalém a Tel-Aviv II

    bar-micva-pruvod-jeruzalemDruhý den začínáme stylově, jako správní turisti ve frontě. Cílem je Chrámová hora, a téměř dvě hodiny čekání nám čas od času zpestří nějaký místní kolorit, jako třeba tento průvod reformních Židů u příležitosti Bar micva, neboli přijetí chlapce mezi muže. Pokračovat ve čtení „Do Izraele na otočku – Jeruzalém a Tel-Aviv II“

    Do Izraele na otočku – Jeruzalém a Tel-Aviv

    vstup-do-izraele„Zajedem příští týden na pár dní do Izraele?“ píšu přes FB zprávu jedné své kamarádce Janě. Moment musím si vyřídit dovolenou. Vyřízeno? Vyřízeno. Plácnem se přes kapsu, kupujem zpáteční letenky za necelé 2 000 Kč a těšíme se do oblak. Pokračovat ve čtení „Do Izraele na otočku – Jeruzalém a Tel-Aviv“