Thajsko na objednávku

10 prosluněných dní na thajských plážích Phuketu a okolí. S německou CK, ale v pohodě a klidu. V článku se dočtete několik rad, které se vám v každém případě budou při vaší cestě, nebo už jen pro plánování cesty, po této krásné zemi hodit. Pokračovat ve čtení „Thajsko na objednávku“

Křížem krážem Izraelem – Tel-Aviv, Nazaret, Haifa, Caesarea

3 články popisující dvoutýdenní sóloputování Svatou zemí od jihu k severu a zpět. Kromě známých míst v tradičních destinacích si můžete přečíst také o pár takových, které se v průvodcích obvykle nenachází. Hezké počtení.

1. – Jih Izraele, Negev – Eilat, Mitzpe Ramon
2. – Střed Izraele a Západní Břeh – Jericho, Betlém, Jeruzalém
3. – Sever Izraele, Galilea – Tel-Aviv, Nazaret, Haifa, Caesarea

3. – Sever Izraele, Galilea – Tel-Aviv, Nazaret, Haifa, Caesarea

Jen si tak posedět v Tel-Avivu s přáteli je vždy super. Nadruhý den, v sobotu, je tady šabat v ‚plném proudu‘. Celé město je utichlé, autobusy nejezdí, auta jezdí minimálně, nikde se nic moc nedělá a to je právě ten nejlepší čas dojít do starých, cechovních čtvrtí Tel-Avivu, tam kde jsou malé a dnes zavřené dílničky.

Florentin je jednou z nejstarších Tel-Avivských čtvrtí, místo chudých domků a dílen, které v dnešní době stojí na velmi lukrativních pozemcích. Tím jak řemeslná výroba klesá, nebo se alespoň stěhuje do jiných, ne tak lukrativních míst, je jistě, že to tu bude brzy vypadat úplně jinak. Však už taky mezi domky je zřetelně vidět bující nová výstavba. Dokonce mě tu potkává jeden mladý pár a říká mi: „rychle to tu vyfoť, takhle už to tady dlouho nebude“. Pokud budete v Tel-Avivu, zajděte se sem podívat, pokud přijedete až za čas, vězte, že takto vypadal Florentin v lednu roku 2013.

Uličky čtvrti Florentin v době šabatu, Tel-Aviv, Izrael
Uličky čtvrti Florentin v době šabatu, Tel-Aviv, Izrael
Uličky čtvrti Florentin v době šabatu, Tel-Aviv, Izrael
Uličky čtvrti Florentin v době šabatu, Tel-Aviv, Izrael
Uličky čtvrti Florentin v době šabatu, Tel-Aviv, Izrael
Uličky čtvrti Florentin v době šabatu, Tel-Aviv, Izrael
Uličky čtvrti Florentin v době šabatu, Tel-Aviv, Izrael
Uličky čtvrti Florentin v době šabatu, Tel-Aviv, Izrael
Uličky čtvrti Florentin v době šabatu, Tel-Aviv, Izrael
Uličky čtvrti Florentin v době šabatu, Tel-Aviv, Izrael
filosofie v uličkách Florentinu, Tel-Aviv, Izrael
filosofie v uličkách Florentinu, Tel-Aviv, Izrael
Uličky čtvrti Florentin v době šabatu, Tel-Aviv, Izrael
Uličky čtvrti Florentin v době šabatu, Tel-Aviv, Izrael
Uličky čtvrti Florentin v době šabatu, Tel-Aviv, Izrael
Uličky čtvrti Florentin v době šabatu, Tel-Aviv, Izrael

 

Potom jdu ještě projít Tel-Avivské pobřeží Středozemního moře. To je místo, kde se soustřeďuje celý Tel-Avivský život.

skořápky, oblíbená kratochvíle, Tel-Aviv, Izrael
skořápky, oblíbená kratochvíle, Tel-Aviv, Izrael
Delfinárium, diskotéka, která byla 2x terčem teroristických útoků, Tel-Aviv, Izrael
Delfinárium, diskotéka, která byla 2x terčem teroristických útoků, Tel-Aviv, Izrael
jak se natáčí reklama, Tel-Aviv, Izrael
jak se natáčí reklama, Tel-Aviv, Izrael
Klee Magor právě dotvořil svůj otisk na Tel-Avivských zdích, Izrael
Klee Magor právě dotvořil svůj otisk na Tel-Avivských zdích, Izrael
chodit po laně není tak snadné, Tel-Aviv, Izrael
chodit po laně není tak snadné, Tel-Aviv, Izrael

 

Byl to krásný a odpočinkový den. Další den je neděle, což je v Izraeli první pracovní den (Izrael na rozdíl od zbytku světa funguje od neděle do čtvrtka). To jdu projít Tel-Aviv tím severním směrem, tam, kde je to chic (pokud se v Tel-Avivu nevyznáte, zjednodušeně se dá říct, že čím víc na sever, tím jste v hezčí (a bohatší a dražší) oblasti.

Začínám na nejslavnějším Tel-Avivském trhu, kde si hned kupuju (pravda že dost pozdní) snídani

Karmelský trh, Tel-Aviv, Izrael
Karmelský trh, Tel-Aviv, Izrael

a užívám si tu takovou tu atmosféru, kterou v Evropě prostě nenajdete.

prodavač drůbežiho na Karmelském trhu, Tel-Aviv, Izrael
prodavač drůbežiho na Karmelském trhu, Tel-Aviv, Izrael
prodavač mas na Karmelském trhu, Tel-Aviv, Izrael
prodavač masa na Karmelském trhu, Tel-Aviv, Izrael

Nedaleko za tržištěm pak fotím probíhající bujný rozvoj města.

prudká výstavba v Tel-Avivu, Izrael
prudká výstavba v Tel-Avivu, Izrael

Když tu náhle slyším klakson. Otočím se tam stojí řidič na červený a prý abych ho vyfotil, sice mu skáče zelená ještě než k němu dojdu, ale bez fotky prý neodjede.

sympatický to Tel-Avivský řidič, Izrael
sympatický to Tel-Avivský řidič, Izrael

Po Eilatu znovu tedy fotím někoho jen tak z plezíru. Je to tu vtipná země.

Tel-Aviv je jedna velká rovina (i přesto že ‚tel‘ v názvu znamená ‚pahorek‘). Jdu kolem online půjčovny kol, tak přemýšlím, že bych si jedno půjčil a trochu si užil Tel-Avivu ze sedla

půjčovna kol na třídě Rothschild, Tel-Aviv, Izrael
půjčovna kol na třídě Rothschild, Tel-Aviv, Izrael

 

Bohužel anglický návod k obsluzevypadá takto a to mi nijak nepomáhá. Možná tam běží audio, ale to není vůbec slyšet.

online půjčovna kol, Tel-Aviv, Izrael
online půjčovna kol, Tel-Aviv, Izrael

Nechávám tedy kolo kolem a užívám si třídu Rothschild pěšky. Skoro byste ani nepoznali, že v těchto místech ještě před 70 lety nebylo nic, než poušť

třída Rothschild, Tel-Aviv, Izrael
třída Rothschild, Tel-Aviv, Izrael

Na třídu Rothschild pak navazuje třída Chen, na které se skoro vždy něco děje. Dnes tu mají studenti projekt na téma komunikace. Takto pak vypadá komunikace v jejich podání:

komunikace na tříde Chen, Tel-Aviv, Izrael
komunikace na tříde Chen, Tel-Aviv, Izrael

Dvě studentky zas přichází s kelímky na kafe, mezi nimiž je natažená šňůrka.

účastnice projektu komunikace na třídě Chen, Tel-Aviv, Izrael
účastnice projektu komunikace na třídě Chen, Tel-Aviv, Izrael
kounikace jak ji neznáte, třída Chen, Tel-Aviv, Izrael
kounikace jak ji neznáte, třída Chen, Tel-Aviv, Izrael

 

A světe div se, ono to funguje. Tel Aviv si užívám až docházím na Kikar ha medina, což znamená Náměstí republiky. A seznamuju se tu s jednou fotografkou, tak se příjemně zakecáme.

kikar ha medina, Tel-Aviv, Izrael
kikar ha medina, Tel-Aviv, Izrael

Pak už jen směrem k moři, a přes pláž domů.

pláž poblíž budovy Opera, Tel-Aviv, Izrael
pláž poblíž budovy Opera, Tel-Aviv, Izrael

A na duhý den, hurá na sever Izraele. Mojí první destinaci se stává hlavní město Galilejské oblasti – Nazaret. Ten se nachází v kopcích Galileje asi 100 km od Tel-Avivu. Což není daleko, ale to by nebyl Izrael, aby bylo snadné se tam dostat (Nazaret je totiž arabské město). Nejdříve je třeba autobusem dojet do Afuly a odtamtud pak pokračovat úplně jinou společností do Nazaretu (v různých oblastech Izraele operují různé autobusové společnosti a jejich linky se moc nepřekrývají). A nebyl by to Izrael, kdyby tu věci fungovaly normálně. Jak tak sedím na zastávce a čekám na autobus, zastaví zde Škoda Superb, řidič otevře dveře a zeptá se, jestli někdo (z těch asi 5 lidí) nechce do Afuly. No jasně že chci, tím spíš, že za 20 šekelů. Je to nějaké pošťácké vozidlo, nasedám a už se vezeme. Cestou zastavujeme takto ještě u pár zastávek a nakonec jedem plní. Řidič si takto evidentně přivydělává.

V Afule pak přestupuju už klasicky do autobusu a jedu směr Nazaret. Mám rád toto místo. Starý Nazaret je podobný starému Jeruzalému, jen tu zdaleka není tolik lidí a prodavači v obchůdcích nejsou otravní jako jejich jeruzalémští kolegové.

trh v Nazaretu, Izrael
trh v Nazaretu, Izrael

A mým velkým cílem dneška je samozřejmě Bazilika Zvěstování, která se nachází právě na okraji starého města.

Bazilika zvěstování, Nazaret, Izrael
Bazilika zvěstování, Nazaret, Izrael
interiér Baziliky zvěstování, Nazaret, Izrael
interiér Baziliky zvěstování – horní část, Nazaret, Izrael
interiér Baziliky zvěstování, Nazaret, Izrael
interiér Baziliky zvěstování – schodiště mezi horní a spodní částí, Nazaret, Izrael
interiér Baziliky zvěstování, Nazaret, Izrael
interiér Baziliky zvěstování – spodní část, Nazaret, Izrael

 

Je tu úžasný klid a také, synagoga, kterou kdysi navštěvoval i Ježíš.

interiér stavby, Nazaret, Izrael
interiér stavby, Nazaret, Izrael
popisek domu, Nazaret, Izrael
podle tradice se právě v těchto místech nacházela synagoga, kde kázal Ježíš, Nazaret, Izrael

 

Procházím se uličkama, užívám si výhledy

střechy Nazaretu, Izrael
střechy Nazaretu, Izrael

 

a mrzí mě, že tu nemám víc času, nejen v Galileji projít okolí, ale i tu veměstě a užít si to. 2 týdny na takovýto výlet nejsou moc, a musím ještě dnes do Haify, k mým ctěným známým, kteří mi nabídli že u nich můžu strávit noc. Bylo to příjemné setkání opravdu po mnoha letech, skvělé jídlo, skvělý večer. Cestuju dost, a když někde jsem, ne vždy se ozvu místním známým. Ale budu to dělat a vy to dělejte taky. Jestli vám tady můžu dát nějakou radu, navštěvujte na cestách své známé, rádi vás uvidí.

Haifa je velmi technické město a jako taková není mým primárním cílem. Nicméně, pokud jste technici, Haifu V Izraeli nevynechejte. Zdejší univerzita je v některých oborech světově poroslulá a pokud chcete startupovat a nechce se vám do Silicon Valley, určitě popřemýšlejte o Izraeli.

přístavní město Haifa, Izrael
přístavní město Haifa, Izrael

Mým dalším a vlastně posledním bodem výletního programu je Caesarea. Tam se jde dopravit buď vlakem, nebo autobusem. Volím vlak, což se nakonec neukazuje jako dobrá volba. Vlaková zastávka je asi 10 kilometrů od místa, které mě zajímá – starého římského města. Na zastávce se mi nedaří zjistit, kdy a čím bych mohl jet, a tak mě čeká desetikilometrová tůra. Stávaj se horší věci, ale když spěcháte, zrovna se to nehodí.

Trvá to, než se mi podaří doklopýtat tam kam potřebuju. Areál je ještě otevřený

Caesarea, Izrael
Caesarea, Izrael

 

Ta hlavní část je však již zavřená, a tak se nemůžu procházet mezi těmi tisiciletí starýmy kameny a podívat se na římské divadlo. Toto, co vidíte je přes zavřenou bránu.

hlavní atrakce města Caesarea, Izrael
hlavní atrakce města Caesarea, Izrael

 

Užiju si teda ještě místa

rybář a kočičí čekající, Caesarea, Izrael
rybář a kočičí čekající, Caesarea, Izrael
Kocouří model, Caesarea, Izrael
Kocouří model, Caesarea, Izrael

A pak nazpátek do Tel-Avivu, rozloučit se s kamarádama, dojít na vlak, dojet na letiště, projít výstupní kontrolou, stihnout letadlo a v pořádku doletět domů. Bylo to hezký, krásný a poučný. Tak zas někdy příště.

Křížem krážem Izraelem – Jericho Betlém Jeruzalém

3 články popisující dvoutýdenní sóloputování Svatou zemí od jihu k severu a zpět. Kromě známých míst v tradičních destinacích si můžete přečíst také o pár takových, které se v průvodcích obvykle nenachází. Hezké počtení.

1. – Jih Izraele, Negev – Eilat, Mitzpe Ramon
2. – Střed Izraele a Západní Břeh – Jericho, Betlém, Jeruzalém
3. – Sever Izraele, Galilea – Tel-Aviv, Nazaret, Haifa, Caesarea

2. Střed Izraele a Západní Břeh – Jericho, Betlém, Jeruzalém

Po uvolňujícím jihu izraele jedu do míst, kde to začíná společensky vřít. Další oblastí mého itineráře se stává oblast Judea a Samarea jinak v současné politice též Západní Břeh. Cestovat tam není žádná sranda (není to ale nijak náročný, jen se stačí zeptat a trochu vědět). Z Mitzpe Ramon jedu do Jeruzaléma, kde trávím jednu noc a odtamtud se pak vydávám vstříc území Palestiny.

Nejdříve musím najít u Damašské brány arabské stanovište autobusů, což se mi zanedlouho daří.

Arabské autobusové nádraží v Jeruzalémě, Izrael
Arabské autobusové nádraží v Jeruzalémě, Izrael

A pak už nastává ta lehká blízkovýchodní cestovatelská sranda. Mým cílem je Jericho, kam se ale z Jeruzaléma nejde přímo dostat žádným způsobem. Musím jet autobusem směrem do Betléma, vystoupit kdesi na kruhovém objezdu a tam si vzít sdílené taxi.

Na kruhovém objezdu vystupuju a na druhé straně kam mám jít čeká jen klasický taxík. Ten hned myslí, jaký má byznys a tak se mi snaží nabídnout nezapomenutelnou cestu do Jericha přes Wadi Qelt za ‚cenu jen pro mě můj příteli a jenom dneska‘.

můj palestinský taxikář z 'kruhového objezdu' do Jericha
můj palestinský taxikář z ‚kruhového objezdu‘ do Jericha

No odolávám a asi po půl hodině se taxi naplní dalšími třemi lidmi a my tak jedeme, každý za 25 šekelů, směr nejstarší kontinuálně obydlené město na světě – Jericho.

Jericho je od Jeruzaléma úplně jiný svět. vždy jsem si ho představoval podobně jako Jeruzalém, že tam bude nějaké staré centrum, ale nic takového se nekoná. Vystupuju kdesi v novém městě. Wow

Nové město Jericho, Západní Břeh
Nové město Jericho, Západní Břeh

Tak takové Jericho jsem nečekal. Dnes mám dva velké cíle. První je Hora Pokušení a na ní ‚nalepený‘ řecký ortodoxní klášter a tím druhým je Wadi Qelt. Jo a abych nezapomněl, noc mám zarezervovanou v Betlémě, takže mám co dělat. Ale den je ještě mladý.

Putuju městem a nestačím se divit extrémům. Jedním směrem to tu vypadá jako trochu alternativní, přesto krásná oáza.

Krásné to Jericho, Západní Břeh
Krásné to Jericho, Západní Břeh

Stačí otočit hlavu a obraz připomíná seriál napodobující Dallas na orientální způsob a příjezd na místní South Fork 50 let po skončení té největší slávy.

alternativní Jericho, Západní Břeh
alternativní Jericho, Západní Břeh
charismatický South Fork na blízkovýchodní způsob, Jericho, Západní Břeh
charismatický South Fork na blízkovýchodní způsob, Jericho, Západní Břeh

Hlavou mi jen vrtá, zda je ten vůz pro Johna Rosse Jr., nebo si zde střihl epizodní roli Krokodýl Dundee. Jen o pár set metrů dál je dům, který vlastně už ani dům není.

Dům nedům v Jerichu, Západní Břeh
Dům nedům v Jerichu, Západní Břeh

A jen pár desítek metrů dále máte takovouto alternativu.

novostavba v Jerichu, Západní Břeh
novostavba v Jerichu, Západní Břeh – řekl bych, že majitel má rád soukromí..

Není dům jako dům.

K mému dnešnímu cíli, řeckému ortodoxnímu klášteru na Hoře pokušení se můžete dostat buď lanovkou (která zde byla postavena v roce 1996 v očekávání velkého turistického ruchu u příležitosti oslav nového millénia)

Lanovka na Horu pokušení, Jericho, Západní Břeh
Lanovka na Horu pokušení, Jericho, Západní Břeh

nebo postaru pěšky. Což mi přišlo zajímavější. Navíc pěšky zažijete život.

A jak si tak jdu s foťákem v ruce, najednou na mě ze stavby někdo volá a že prý jestli nezajdu na čaj. No jasně že se rád nechám pozvat.

Několika skoky po rozestavěném schodišti se ocitám v novostavbě zatím bez střechy a seznamuju se s pár sympa chlápkama, kteří to tu zvelebujou a užívám si svého prvního palestinského čaje na velmi neobvyklém místě.

čaj na hradbách novostavby, Západní Břeh, Izrael
čaj na hradbách novostavby, Západní Břeh, Izrael

A netrvá dlouho než se místní šef nedovtípí, že jsem hudebník. A tak posílá svého syna pro jeho hudební nástroj, píšťalu. A zábava je v plném proudu.

Hudební intermezzo v Jerichu
Hudební intermezzo v Jerichu
Hodina hraní na píšťalu, Jericho
Hodina hraní na píšťalu, Jericho, západní Břeh
Nebojte se Jericha, Západní Břeh
Nebojte se Jericha, Západní Břeh

Samozřejmě jsem se také snažil z nástroje nějaký ten libý zvuk vykouzlit, ale .. já jsem spíš na ty smyčcové nástroje.

Bylo to tam fajn a fakt rychle to utíkalo, strávil jsem tam asi hodinu a nakonec byl pozván na oběd. Což jsem musel odmítnout, protože takovou časovou rezervu jsem neměl.

Loučím se a vydávám se do kopce k mému prvnímu cíli

Na Horu pokušení, Jericho, Západní Břeh
Na Horu pokušení, Jericho, Západní Břeh

A tam někde vprostřed kopce už je vidět ten klášter. Nezdá se to, ale není to úplnej kousek. A nato, že je půlka ledna, tak se člověk slušne zapotí.

Klášter pokušení, Jericho, Západní Břeh
Klášter pokušení, Jericho, Západní Břeh

Trvá to slabou hodinku a jsem tam. U brány. A dokonce otevřené.

Vchod do Kláštera pokušení, Jericho, Západní břeh
Vchod do Kláštera pokušení, Jericho, Západní Břeh

Nikde nikdo, úplné klášterní ticho. Nicméně otevřené dveře lákají k prozkoumání. Vcházím a netrvá dlouho a je u mě místní správce. A tak dostávám soukromou prohlídku. Nastálo tu bydlí 5 lidí, z nich však nepotkávám nikoho. A tak si to tu prostě jen prohlížím a jsem fascinován.

Interiér Klášteru pokušení, Jericho, Západní Břeh
Interiér Klášteru pokušení, Jericho, Západní Břeh
Interiér Klášteru pokušení, Jericho, Západní Břeh
Interiér Klášteru pokušení, Jericho, Západní Břeh
Exteriér Klášteru pokušení, Jericho, Západní Břeh
Exteriér Klášteru pokušení, Jericho, Západní Břeh
Výhled na Jericho z Klášera pokušení, Jericho, Západní Břeh
Výhled na Jericho z Klášera pokušení, Jericho, Západní Břeh

Dozvídám se, že sem příjde denně jen pár lidí. Den nato ale má přijet autobus německých turistů (což zní dost šíleně). A kromě soukromé prohlídky mě místní správce ještě pozývá na polévku. Taková rýžová a strašně moc dobrá.

Můj dnešní průvodce, díky
Můj dnešní průvodce, díky

Moc děkuju, loučím se a vydávám se zase s kopce dolů. Samozřejmě mám strašně silný dojem, jak se tu orientuju a chci to teda vzít zpátky do města kratší cestou, protože čas podezřele rychle utíká. Netrvá dlouho a kolem mě se začínají rojit místní děti, kteří se mi na dobrou polhodinu stávají spolusouputníky. A strašně se jim líbí když je fotím.

děti palestiny, Jericho, Západní Břeh
děti Palestiny, Jericho, Západní Břeh
děti palestiny, Jericho, Západní Břeh
děti Palestiny, Jericho, Západní Břeh
Palestinská rodina, Jericho, Západní Břeh
Palestinská rodina, Jericho, Západní Břeh

Všimli jste si těch artefaktů oblíbené dětské hry házení kamením?

Jsem zpět ve městě a už u další dnešní důležité cedule

Tím směrem je Wadi Qelt
Tím směrem je Wadi Qelt

Pokud mě paměť neplete, mělo by to být od tohoto místa asi 4 kilometry, tedy necelá hodina pěšky. Jak vidíte slunce už zapadá a tady zapadá dost rychle, zanedlouho vidím jen stíny.

Palestinské tvary, Jericho, Západní Břeh
Palestinské tvary, Jericho, Západní Břeh

No nebudu vás napínat. Po hodině cesty jsem nikam nedošel, jenže, já nejsem zvyklý nic vzdávat. A tak jsem pokračoval dalších 20 minut a říkal si, že za tamtím horizontem už určitě něco bude. Nebylo. Ani za tím dalším. A tak jsem šel zpět do města najít můj spoj do Betléma.

A jak si tak jdu městem potkám podezřelou skupinu mladých lidí se kterýma se dám do řeči. Je to mixovaný ‚zájezd‘ Židů a Arabů, kteří takto spolu projektují možnou společnou budoucnost. No snad jim to vyjde.

Setkání v Jerichu, Západní Břeh
Setkání v Jerichu, Západní Břeh

Dáváme si nějaký přeslazený dobroty v místní ‚baklavárně‘, zaplatíme a nějak ani už nevím přesně kdy a jak, ale ptám se, jestli náhodou netušej, jak bych se mohl teď večer, pozdě večer ještě dostat do Betléma. No a jelikož jsme ve svaté zemi, kde na zázraky nemusíte věřit, protože se prostě dějí, tak prý skupina asi za hodinu do Betléma odjíždí jejich autobusem. A že jsem to já, tak mě vezmou.

Z Jericha do Betléma, Západní Břeh
Z Jericha do Betléma, Západní Břeh

Tak to bylo super. Díky!!

V Betlémě pak ještě za vydatné pomoci jednoho místního dobráka (který mě 15 minut provází až před jeho bránu) dorážím do mýho hostýlku.

Moment, ještě fotku nočního pohledu na Chrám narození Páně

Chrám narození Páně, Betlém, západní Břeh
Chrám narození Páně, Betlém, západní Břeh

A padám únavou.

Ráno se budím, jdu se podívat na balkón a prohlédnout si ranní Betlém. Jen hned snad jen dům od nás mi přijde lehce podezřelá modrá klec a tak se ptám na recepci zda to náhdou není vězení. A vězení to je, ale prý jen pro chudé, protože bohatí tady do vězení nechodí.

Vězení v Betlémě, Západní Břeh
Vězení v Betlémě, Západní Břeh

No jdu okouknout to slavné svaté město, které stále dýchá vánoční atmosférou, i když spíše pravoslavného typu. První mojí zastávkou je Chrám narození Páně, do kterého se vstupuje ‚Branou pokory‘, která je 120 cm vysoká, to aby se každý kdo vstupuje musel poklonit.

Chrám narození Páně, Betlém, Západní Břeh
Chrám narození Páně, Betlém, Západní Břeh
Chrám narození Páně, Betlém, Západní Břeh
Chrám narození Páně, Betlém, Západní Břeh
Chrám narození Páně, Betlém, Západní Břeh
Chrám narození Páně, Betlém, Západní Břeh

Dále pak přilehlý kostel sv. Kateřiny

Kostel sv. Kateřiny, Betlém, Západní Břeh
Kostel sv. Kateřiny, Betlém, Západní Břeh
Kostel sv. Kateřiny, Betlém, Západní Břeh
Kostel sv. Kateřiny, Betlém, Západní Břeh

A hurá mezi lidi. A že jich tu je. Jen se v tom nijak neorientuju.

Kněží v Betlémě, Západní Břeh
Kněží v Betlémě, Západní Břeh
Kněží v Betlémě, Západní Břeh
Kněží v Betlémě, Západní Břeh

Tím spíše, když toto vypadá spíš jako vojenská přehlídka.

Vojenská přehlídka? v Betlémě, Západní Břeh
Vojenská přehlídka? v Betlémě, Západní Břeh

A vydávám se pomalu směrem k Jeruzalému, mému dnešnímu cíli.

Život na Manger square, Betlém, Západní Břeh
Život na Manger square, Betlém, Západní Břeh
V Betlémských uličkách, Západní Břeh
V Betlémských uličkách, Západní Břeh
Palestinský fanoušek, Betlém, Západní Břeh
Palestinský fanoušek, Betlém, Západní Břeh
Dali byste si kebab?, Betlém, Západní Břeh
Dali byste si kebab?, Betlém, Západní Břeh

Vlastně ješte jeden dílčí cíl tady v Betlémě mám a tím jsou slavné sgraffiti od britského umělce Banksyho. Potkávám taxikáře, který mi tvrdí, že mě k nim vezme, asi za 100 šekelů, že to je hróóózně daleko. No, 100 šekelu navíc nemám a tak ho slušně odpálkovávám a jsem fakt rád. Jako 15 minut pěšky fakt není strašně daleko.

Holubice míru v podání Banksyho, Betlém, Západní Břeh
Holubice míru v podání Banksyho, Betlém, Západní Břeh

Dívka a voják v podání Banksyho, Betlém, západní Břeh

Nedaleko odtud je pak už checkpoint, kterým chci projít. Mezi Betlémem a Jeruzalémem totiž doprava není úplně ideální a mezi světem Západního Břehu a jeruzaléma je takováto nepěkná věc, šestimetrová betonová zeď

Zeď oddělující Izrael a Západní Břeh

Zeď oddělující Izrael a Západní Břeh
Zeď oddělující Izrael a Západní Břeh

Fešácká není, nutno však uznat, že po jejím dokončení ustaly bombové sebevražedné atentáty v jeruzalémských ulicích, takže účel splnila.

Ještě než dojdu k checkpointu, bavím se situací.

Došel benzín, Betlém, Západní Břeh
Došel benzín, Betlém, Západní Břeh

Procházím checkpointem, kde chvíli trvá vysvětlit izraelské pohraniční policistce odkud že to vlastně jsem. Zkouším různé různé názvy. Czech republic.., Czechia?, Czech??. Pořád nic. Až mě napadne Czechoslovakia. No a věřte nebo ne, ono to pomohlo a můžu dál.

Beru bus číslo 3 a jedu do centra. Tam pak už tradičně do Citadel hostelu dát si odpočinek, sprchu a noc pod hvězdami (dá se tu spát na střeše).

Jeruzalém, věčné město. Kolikrát jsem tu už byl a čím jsem starší, tím víc se mi tu líbí. Zrána se jdu zastavit na trh koupit něco k jídlu, protože takovou krásnou kulturu nakupování ve Střední Evropě nemáme.

Trh na Jaffské třídě, Jeruzalém, Izrael
Trh na Jaffské třídě, Jeruzalém, Izrael

Tím nejzajímavějším v Jeruzalémě však není zdejší trh, dokonce ani nová tramvaj

supermoderní jeruzalémské tramvaje, Izrael
supermoderní jeruzalémské tramvaje, Izrael

ale Staré město. To je rozděleno na 4 části, muslimskou, křesťanskou, židovskou a arménskou. A pokud tu nejste úplně zdejší, pokud nebudete mít mapu, ne vždy budete vědět, ve které zrovna jste.

ulička ve Starém Jeruzalémě poblíž Jaffské brány, Izrael
ulička ve Starém Jeruzalémě poblíž Jaffské brány, Izrael
obchod ve Starém Jeruzalémě poblíž Jaffské brány, Izrael
obchod ve Starém Jeruzalémě poblíž Jaffské brány, Izrael

A pomalu se pletu uličkama k Chrámu Božího hrobu.

vchod do Chrámu Božího hrobu, Jeruzalém, Izrael
vchod do Chrámu Božího hrobu, Jeruzalém, Izrael
interiér chrámu Božího hrobu, Jeruzalém, Izrael
interiér Chrámu Božího hrobu, Jeruzalém, Izrael
interiér chrámu Božího hrobu, Jeruzalém, Izrael
interiér Chrámu Božího hrobu, Jeruzalém, Izrael

vždy mě to tu fascinuje, různé odnože křesťanství, různé prostory, různé rituály. Pak už jen kolem kočičího obchodu

kočky, místní ochočené šelmy, Jeruzalém, Izrael
kočky, místní ochočené šelmy, Jeruzalém, Izrael

na další moje oblíbené místo, jeruzalémské střechy. Má to tu zajímavou atmosféru, kdy můžete například koukat na uličky s obchůdky pod váma. A nebo si užívat zajímavé pohledy, které jinde nejsou.

střechy Jeruzaléma, Izrael - na pozadí kopule Skalního dómu
alternativní střechy Jeruzaléma, Izrael – na pozadí kopule Skalního dómu

Přes ty nejznímější místa

mešity Al-Aqsa, Skalní dóm a Zeď nářků, Jeruzalém, Izrael
mešity Al-Aqsa, Skalní dóm a Zeď nářků, Jeruzalém, Izrael

Spletí uliček, míst a třžišť

arabští kluci kdesi v Jeruzalémských uličkách, Izrael
arabští kluci kdesi v Jeruzalémských uličkách, Izrael
arabská žena v uličkách starého města Jeruzalém, Izrael
arabská žena v uličkách starého města Jeruzalém, Izrael
pouliční trh poblíž Damašské brány, Jeruzalém, Izrael
pouliční trh poblíž Damašské brány, Jeruzalém, Izrael

do čtvrti Mea Shearim. Mea Shearim (česky pak ‚Sto bran‘) je čtvrť obývaná ultraortodoxními Židy – Charedim. Pro běžnou mluvu se zde nepoužívá hebrejština (ta je svatým jazykem), ale jidiš, což je středověká němčina s hebrejskými a slovanskými prvky. Až ten jazyk uslyšíte, tak ho poznáte. Jestli místní něco dělají opravdu neradi, tak to, že se nechají fotit, takže pokud nejste super odvážní, tak raději nechte svůj fotoaparát v režimu OFF a užijte si místní atmosféru, třeba jako v mém případě v odpoledni před šabatem, kdy už jsou místní, obvykle velmi živé a plné, uličky téměř prázdné.

předšabatové setkání v Mea Shearim, Jeruzalém, Izrael
předšabatové setkání v Mea Shearim, Jeruzalém, Izrael
ulice v Mea Shearim, Jeruzalém, Izrael
ulice v Mea Shearim, Jeruzalém, Izrael
Židé v Mea Shearim, Jeruzalém, Izrael
Židé v Mea Shearim, Jeruzalém, Izrael

Opouštím 18. století a jdu na Jaffskou třídu, mám v úmyslu jet tramvají na autobusové nádraží a odtamtud pak do Tel-Avivu. To ovšem naráží na nečekaný problém.

tak pro dnešek konec, Jeruzalém, Izrael
tak pro dnešek konec s tramvajema, Jeruzalém, Izrael

Ano vím, je pátek odpoledne, za chvíli se začíná šabat, jenže já jsem sakra myslel že to stihnu!

No nevadí, je to tu svatá země a i o šabatu se dá jezdit. Vivat arabští řidiči. Nasedám do šerutu, místního hromadného taxíku a za necelou hodinu jsem v Tel-Avivu, právě tak abych u přátel stihl šabatovou večeři.

 

šabatová večeře s mými izraelskými přáteli, Tel-Aviv, Izrael
šabatová večeře s mými izraelskými přáteli, Tel-Aviv, Izrael

Všimli jste si toho stylového svícnu??

Je to hezký večer zase v příjemné společnosti známých lidí. A těším se na další dny a cestu na sever.

Křížem krážem Izraelem – Eilat a Mitzpe Ramon – Negev

3 články popisující dvoutýdenní sóloputování Svatou zemí od jihu k severu a zpět. Kromě známých míst v tradičních destinacích si můžete přečíst také o pár takových, které se v průvodcích obvykle nenachází. Hezké počtení.

1. – Jih Izraele, Negev – Eilat, Mitzpe Ramon
2. – Střed Izraele a Západní Břeh – Jericho, Betlém, Jeruzalém
3. – Sever Izraele, Galilea – Tel-Aviv, Nazaret, Haifa, Caesarea

Itinerář cestopisu:

    1. – Jih Izraele, Negev – Eilat, Mitzpe Ramon

    Ne příliš často se stane, že v zemi kam si koupíte letenku nadruhý den vypukne válka. No, ale stane se. Je listopad 2012 a tou zemí, kam mířím je Izrael. Čeká mě několik přednášek na téma Izrael, tak si chci ještě projet vše důležité osobně, abych nevařil z vody.

    V Izraeli jsem již několikrát byl a vzhledem k tomu, že mnoho tamních válek naštestí nemá dlouhého trvání, věřím, že se situace brzy uklidní. A tak tomu skutečně je, a po týdnu opět nastává klid zbraní.

    Nic mi tedy nebrání užít si let nejen do Tel-Avivu, ale odtamtud rovnou do Eilatu, izraelského letoviska na břehu Rudého moře.

    krátce před přistáním v Eilatu
    krátce před přistáním v Eilatu

     

    přistání v Eilatu
    přistání v Eilatu

    Let byl super klidný a z pochmurné zimní prahy s teplotama kolem nuly se rázem ocitám ve světě plném barev a zdejších 20° je dle mého taková přijatelná lednová teplota.

    Vítejte v Eilatu
    Vítejte v Eilatu

    Letiště v Eilatu má jednu příjemnou vlastnost, nachází se v úplném centru města, takže odpadají jakékoli problémy s transportem do civilizace. Moje první cestovní zastavení je Corinne hostel. Tam skládám těch pár věcí co mám s sebou a dávám krátký odpočinek a jdu znovuobjevovat město. Navštěvuju stará známá místa a koukám, že některé se za těch pár let co jsem tu nebyl stala neznámá. Např. tu vznikla open air galerie vysochaných ryb.

    ryba na souší, Eilat, Izrael
    ryba na souší, Eilat, Izrael
    rybí galerie, Eilat, Izrael
    rybí galerie, Eilat, Izrael

    Navečer se seznamuju s Patrickem a Manuelem. První je Amík ze Seattlu, druhý Španěl z .. už vlastně nevím. Trávíme společně večer objevováním večerního ducha města.

    noční Eilat
    noční Eilat
    Bavíme se s obsluhou fastfoodu, Eilat, Izrael
    Bavíme se s obsluhou fastfoodu, Eilat, Izrael

    Mimo jiné se dostáváme k anglické fonetice a tak cizeluju číslovku 40 do perfektního tvaru ‚fódy‘ a jeho domovský Seattle na ‚Sijeedl‘ (to jsem ani netušil, jak se mi to jednou bude hodit).

    S Patrickem se domlouváme, že spolu zítra pojedem do Mitzpe Ramom. Zjišťujeme, že musíme jet už autobusem v 6 ráno, protože je nazítří pátek, tedy začíná šabat a ten ranní spoj je nejen první, ale zároveň poslední ten den.

    No, nestihl jsem ho. A spím ještě chvíli. A pak hurá do města. Vlastně mi to ani není líto, mám tu víc času na projítí všeho a také bych se chtěl stavit v podvodní restauraci alespoň na kafe. Podvodní restaurace se totiž nachází v hloubce asi 8 metrů pod mořskou hladinou a z okének tedy nemáte standardní výhled na městský ruch, ale na úžasně krásný a barevný svět Rudého moře.

    podmořská restaurace v Eilatu
    podmořská restaurace v Eilatu – tím modrým tubusem se jde pod hladinu moře

    Jenže návštěva tam se nečekaně zkomplikovala, restaurace je totiž uzavřena a co hůř, nevypadá to, že by se nějak moc rekonstruovalo a plánovalo její znovuotevření.

    Škoda, jdu se utěšit na místní spotting point. Jak už jsem psal, letiště tu je přímo uprostřed města.

    spotovací místo v Eilatu
    spotovací místo v Eilatu

    A co chvíli vám tu nad hlavou proletí nějaký stroj. Bohužel nabídka je omezená, letiště není mezinárodní a tak tady zahlédnete v podstatě jen soukromé Cessny, Boeingy El-Al a Israir, nebo ATR 72 společnosti Arkia.

    ATR 72 společnosti Arkia, finále dráhy 03, Eilat, Izrael
    ATR 72 společnosti Arkia, finále dráhy 03, Eilat, Izrael
    ATR 72 společnosti Arkia přistává na dráhu 03, Eilat, Izrael
    ATR 72 společnosti Arkia přistává na dráhu 03, Eilat, Izrael

    Nedaleko odtamtud je kruhový objezd, stál jsem u něj a v hledáčku fotoaparátu se věnoval kompozici. Periférně vidím, jak u mě najednou zastavuje nějaké bílé auto. To je určitě taxík a bude se mě určitě snažit někam odvézt. Mrknu tedy vlevo a zjišťuju, že auto nemá na střeše takové to taxi svítidlo. To bylo pak ještě horší, určitě se mě budou ptát na cestu, ale já jim asi moc neporadím. No nakonec to byli mladí Izraelci, kteří zastavili jenom proto, že jestli bych je nevyfotil! No tak jsem je vyfotil.

    mladí Izraelci bavící se životem, Eilat, Izrael
    mladí Izraelci bavící se životem, Eilat, Izrael

    Situace to byla opravdu vtipná.

    Eilat je turistické město a není tu nouze o nákupní centra převážně s hadříky avšak s krásným výhledem

    výhled na pláž z obchodního centra, Eilat, Izrael
    výhled na pláž z obchodního centra, Eilat, Izrael

     

    i o luxusní hotely.

    Hotel Hilton v Eilatu
    Hotel Hilton v Eilatu

    před kterým si zrovna Izraelci tancují.

    Nedaleko se zase dohaduje velký byznys

    Pouliční obchod, Eilat, Izrael
    Pouliční obchod, Eilat, Izrael
    Pouliční obchod, Eilat, Izrael
    Pouliční obchod uzavřen, Eilat, Izrael

    Chodí po promenádách

    promenáda v Eilatu
    promenáda v Eilatu
    gambista hrající kolemjdoucím na promenádě v Eilatu
    gambista hrající kolemjdoucím na promenádě v Eilatu
    Izraelci - věčně veselý národ
    Izraelci – věčně veselý národ

    Dávám si k obědu falafel a jdu se projít trochu za město směrem k Egyptským hranicím. Tady začáná ta pravá izraelská alternativa.

    alternativní ubytování v Eilatu
    alternativní ubytování v Eilatu
    tak trochu jiné nakupování, Eilat, Izrael
    tak trochu jiné nakupování, Eilat, Izrael

     

    Každopádně hezky muzikantsky řešený tu mají kruhový objezd

    kruhový objezd ve stylu jazzového kvintetu, Eilat
    kruhový objezd ve stylu jazzového kvintetu, Eilat, Izrael
    kruhový objezd ve stylu jazzového kvintetu, Eilat
    kruhový objezd ve stylu jazzového kvintetu, Eilat, Izrael

    A pak zas hurá do hostelu Corinne, kde se sešla další dobrá parta lidí z Čech, Finska, Švýcarska, Izrele, Argentiny a USA, aby společně zapařili. Byl to bezva večer.
    Nejdříve v hostelu

    mezinárodní hostelová párty, Eilat, Izrael
    mezinárodní hostelová párty, Eilat, Izrael

    A potom na pláži

    mezinárodní plážová párty, Eilat, Izrael
    mezinárodní plážová párty, Eilat, Izrael

    A další den, hurá na sever, do Mitzpe Ramon. Máme tam namířeno spolu s Nickem, Švýcarem z party, trochu projít poušť.

    autobus z Eilatu do Mitzpe Ramon
    autobus z Eilatu do Mitzpe Ramon

    Jak vidíte, většina osazenstva jsou vojáci, v Negevské poušti je totiž množtví vojenských základen a tito vojáce se po šabatu vrací do svých základen.

    Cesta Negevskou pouští má svoje neopakovatelné kouzlo, které běžný Evropan prostě nezažije. Je poznat, že tu jste v permanentně válečném stavu a že bezpečnost se tu prostě nezanedbává.

    Pro bezpečnější izraelské cesty
    Pro bezpečnější izraelské cesty

    Některé značky působí lehce dramaticky. Jako třeba tato, upozorňující na možné tanky křižující silnici.

    Pozor tanky na silnici, Negevská poušť, Izrael
    Pozor tanky na silnici, Negevská poušť, Izrael

    Tank jsme tu opravdu viděli, tento je zde však umístěn natrvalo.

    tank kdesi v Negevské poušti
    tank kdesi v Negevské poušti

    Na jedné ze zastávek koukám na tuhle sympatickou autokrásu a říkám si, že tohle už asi opravdu nejezdí..

    jezdí tahle krása?
    jezdí tahle krása?

    Když tu náhle přijde nějaký Izraelec, naskočí dovnitř, nastartuje a odjede. Jako to jsem fakt nečekal.

    Jezdí tahle kráse!
    Jezdí tahle kráse!

    Jak tak rozvážíme vojáky po různých základnách, jedna z nich je letecká. Hmmm, hned bych se proletěl. Ale tady by mě asi nevzali.

    Vchod do letecké základny, Negev, Izrael
    Vchod do letecké základny, Negev, Izrael

    Jsme v Mitzpe Ramon a hurá najít The Green Backpackers hostel. Ještě je třeba poprat se s osudem, kdy nám běží přes cestu černá kočka

    levitující kočka, Mizpe Ramon, Izrael
    levitující kočka, Mizpe Ramon, Izrael

    Všimli jste si že ta kočka levituje?

    A pokochat se místním krásným safari.

    Nubijští kozorožci pasoucí se na bůhvíčem, Mitzpe Ramon, Izrael
    Nubijští kozorožci pasoucí se na bůhvíčem, Mitzpe Ramon, Izrael

    Krááásný, nedivím se, že lidi jezdí na safari. Divočina bez plotů má svoje kouzlo.

    A hurá se ubytovat. The Green Backpackers je strašně cool hostel se super sympatickou majitelkou, jeden z těch nej ve kterých jsem kdy byl. A ještě vůbec netuším, že za necelé dva roky tady budu jako dobrovoník na mojí měsíční misi.

    Společnenská místnost hostelu The Green Backpackers, Mitzpe Ramn, Izrael
    Společnenská místnost hostelu The Green Backpackers, Mitzpe Ramon, Izrael

    je ještě asi 3 hodiny do západu slunce a tak jdu udělat malý průzkum pouště. Mým cílem se stává místo zvané Carpentry.

    Hostel se nachází asi tři minuty chůze na okraj Ramonského kráteru a už mě vítá nedozírná pustina.

    Dolů do Ramoského kráteru
    Dolů do Ramoského kráteru

    Sestupuju dolů a vydávám se směrem ke Carpentry. Užívám si toho naprostého klidu a těším se ze samoty. Tady si člověk opravdu slušně vyvětrá hlavu. Zapomeňte na psychoterapii, jeďte do pouště!

    Tvary Negevské pouště
    Tvary Negevské pouště

    Sem tam člověk narazí i na život, to jako ve vádí, místech, kudy po deštích teče voda.

    vádí v Negevské poušti
    vádí v Negevské poušti

    Čas tu ale letí dost rychle a je čas se otočit abych se stačil vrátit za světla. Můj pohled zaujímá tvar, který mi velmi připomíná horu Říp.

    skoro jako Říp, tvary Negevské pouště, izrael
    skoro jako Říp, tvary Negevské pouště, izrael

    A netuším jak (zřejmě s vodou) se zde, kdesi uprostřed pouště, ocitla tato traktorová pneumatika.

    traktorová pneu kdesi v Negevské poušti
    traktorová pneu kdesi v Negevské poušti

    Ramonský kráter má převýšení pár set metrů a to co jsem na začátku cesty šel dolů, musím teď nahoru. A západ slunce je tu mnohem rychlejší, než jsem zvyklý od nás z Evropy. Mám to nahoru ještě tak 10 minut a už je skoro tma, že vídím jen obrysy.

    velmi rychlý západ slunce v Negevské poušti
    velmi rychlý západ slunce v Negevské poušti

    Jde se nepříjemně, ale zvládám to.

    Navečer jdeme s Nicem ‚lovit hvězdy‘. Tato oblast totiž patří k těm nejméně znečištěným světelným smogem. A je to znát.

    lovení hvězd fotoaparátem, Mitzpe Ramon, Izrael
    lovení hvězd fotoaparátem, Mitzpe Ramon, Izrael

    Takto se ‚loví‘ a takto to vypadá nahoře.

    souhvězdí Orion
    souhvězdí Orion

    Ještě na závěr jeden autoportrét

    autoportrét na pozadí s Velbloudí hrou, Mitzpe Ramon, Izrael
    autoportrét na pozadí s Velbloudí hrou, Mitzpe Ramon, Izrael

    A jdeme spát

    společná ložnice v hostelu The Green Backpackers, Mitzpe Ramon, Izrael
    společná ložnice v hostelu The Green Backpackers, Mitzpe Ramon, Izrael

    A jako v případě mého dobrovolnictví zde, mi i teď byla domovem ta postel vpravo dole.

    Nadruhý den máme v plánu velký výlet až kamsi ke 15 kilometů vzdálené Zdi Zkamenělin (Amonite wall). Možná vám 15 km nepřijde moc, když k tomu však přidáte převýšení asi 650 metrů a pouštní podmínky, už to zní zajímavěji.

    Kozorožec Nubijský na hraně Ramonského kráteru, Mitzpe Ramon, Izrael
    Kozorožec Nubijský na hraně Ramonského kráteru, Mitzpe Ramon, Izrael
    rozcestí v Negevské poušti
    rozcestí v Negevské poušti
    stezka pro jeepy v Negevské poušti
    stezka pro jeepy v Negevské poušti
    Pauza na svačinu ve stínu keřů, Negevská poušť, Izrael
    Pauza na svačinu ve stínu keřů, Negevská poušť, Izrael
    osamělý strom vprostřed pouště, Negevská poušť, Izrael
    osamělý strom vprostřed pouště, Negevská poušť, Izrael
    opeřený obyvatel pouště, Negevská poušť, Izrael
    opeřený obyvatel pouště, Negevská poušť, Izrael

    Cestuje se nám fajn, jen je poznat že jdu se Švýcarem, v místě jménem Ramoský zub, kde přecházíme hřeben hor má přede mnou zkušenostmi značně navrch. Ale dáváme to oba.

    vyhlídka z místa jménem Ramonský zub, Negevská poušť, Izrael
    vyhlídka z místa jménem Ramonský zub, Negevská poušť, Izrael
    síla matky přírody, Negevská poušť, Izrael
    síla matky přírody, Negevská poušť, Izrael

    Po téměř pěti hodinách (včetně pár pauz) konečně přicházíme ke Zdi Zkamenělin. Asi 30 metrů vysoké stěně, která je tvořena výhradně zkamenělinami (toto místo, které je v nadmořské výšce asi 800 m.n.m. totiž kdysi před dávnými lety bylo dnem oceánu!). Je to rozhodně zajímavý pohled.

    Amonite wall, Negevská poušť, Izrael
    Amonite wall, Negevská poušť, Izrael

    Odtamtud už je to jen pár set metrů k silnici č. 40, kde všichni zdejší cestovatelé po treku stopují zpět do Mitzpe Ramon.

    Perfektní místo pro stop, Negevská poušť, Izrael
    Perfektní místo pro stop, Negevská poušť, Izrael

    Máme štěstí, netrvá to ani 5 minut a někdo nám zastavuje (průměrná doba na stop tady je asi 10 minut, takže se nemusíte bát až tu budete!). Cesta zpět trvá necelou čtvrthodinku a máme tak sympatického řidiče, že nás zaveze až před brány hostelu.

    A do Mitzpe Ramon přichází večer

    soumrak v Mitzpe Ramon, Izrael
    soumrak v Mitzpe Ramon, Izrael

    Ráno se loučím s Lee (majitelka hostelu), Nickem a přes Beer Shevu cestuju dále na sever, do Jeruzaléma, Jericha a Betléma.

    Podzimní Lofoty – WWOOF dobrovolnictví a cesta domů

    Miniseriál o cestě krásnou přírodou, přípravě fotoworkshopu, dobrovolnictví na norské farmě a samozřejmě části mého života.
    Podzimní Lofoty – cesta na sever
    Podzimní Lofoty – krásy souostroví
    Podzimní Lofoty – WWOOF dobrovolnictví a cesta domů

     

    3) WWOOF dobrovolnictví a cesta domů

    Trávit zimu na Lofotech se mi nechce a ani se tady po žádné práci nepoohlížím. Raději cestuju na jih do mě známé oblasti, kde rozhodně chci navštívit Kristána, mého prvního norského přítele. A někde kolem Osla se případně poohlédnout po nějaké práci na zimu. Idálně cokoli v hotelu, tam člověk ani nezmrzne, ani neumře hlady.

    Ukrajuju kilometry, zastavuju že si udělám krátkou přestávku a procházku po přírodě. Nedaleko silnice slyším řeku a tak se k ní vydám.

    arktická říčka v Norsku
    arktická říčka v Norsku

    A koukám, že kromě řeky tu mají ještě jednu zajímavou atrakci, výstavu veteránů..

    Veterán u arktické říčky, Norsko
    Veterán u arktické říčky, Norsko

    Tak tento kus vypadá, že tu je ještě od války.

    Pokračuju dál a když je těch kilometrů pár set, přichází první milník cesty, polární kruh. Tady na E6 si s ním i vyhráli, maj tu úžasnou budovu

    Návštěvnické centrum polárního kruhu na silnici E6
    Návštěvnické centrum polárního kruhu na silnici E6

    A v prostoru za ním je snad povinnost každého, kdo jde kolem, postavit nějakou pyramidu z kamení.

    Pyramidy na polárním kruhu, Norsko, silnice E6
    Pyramidy na polárním kruhu

     

    Když už jsem tady, jdu se podívat i do toho návštěvnického centra a nestačím zírat, co za komerci to vlastně je. S motivem polárního kruhu si tu můžete koupit úplně všechno, hrníčky, budny, boty, certifikát (papír) s vaším jménem za 100 NOK, že jste zde byli

    Ponožky z polárního kruhu, Norsko
    Ponožky z polárního kruhu, Norsko

    a samozřejmě taky ponožky.

    Odolávám pokušení a pokračuju. Zanedlouho už potkávám první místa, kde jsem jel i loni. Auto zvané Plechovka má sice slušnou spotřebu, nicméně jednou za čas se pro benzím prostě musí. A kdesi tu jsem potkal zatím asi nejvíc punkerské auto, co jsem kdy viděl. Však posuďte sami.

    Volvo s čírem
    Volvo s čírem
    Volvo s čírem
    Volvo s čírem

    Doufám, že jste nepřehlídli ten stylovej kufřík na nosiči! Tohle se opravdu jen tak nevidí.

    Jak se blížím k Trondheimu, i příroda se začíná měnit. Ta úplná divočina ustupuje polím, stále to tu však krásně hraje barvami.

    Norská příroda v okolí Trondheimu
    Norská příroda v okolí Trondheimu

    Nadruhý den pak téměř hned po ránu míjím národní park Dovrefjell–Sunndalsfjella a jelikož nespěchám, říkám si proč se neprojít. Parkuju Plechovku u silnice a vydávám se do chráněné přírody. Úvod je docela prudce do kopce, ale nic proti stoupání na Reinebringen, takové příjemné ranní zahřátí (přes noc už je dost zima). Je tu opravdu krásná příroda

    Dovrefjell–Sunndalsfjella nationalpark, Norway
    národní park Dovrefjell–Sunndalsfjella, Norsko
    národní park Dovrefjell–Sunndalsfjella, Norsko
    národní park Dovrefjell–Sunndalsfjella, Norsko

    Nicméně po výstupu na takovou náhorní plošinu se okolí mění v téměř pustinu a to mě nějak nebaví.

    národní park Dovrefjell–Sunndalsfjella, Norsko
    národní park Dovrefjell–Sunndalsfjella, Norsko

    Asi po hodině kdy vždy jdu na nějaký horizont a doufám, že za ním už to bude zajímavější se otáčím  a jdu zpět k autu. Procházím zpět lesíkem a po levé straně vidím takovou zajímavou dřevěnou stavbu. V ohradě pro ovce tam pro ně mají stáj a mě přijde úplně krásná.

    Domek pro ovce, když venku moc prší
    Domek pro ovce, když venku moc prší

    Řeknu vám, já být ovce, tak nechci bydlet nikde jinde. Jenže ovce moc na bydlení nejsou a radši pořád někde trajdaj.

    Volám Kristiánovi, domlouváme se na zítřek, že k němu přijedu a nemusím tedy spěchat. Na chvíli se stavím v Hamaru, kde obdivuju bývalou olympijskou halu ve tvaru vikingské lodi.

    Olympijská hala v Hamaru, Norsko
    Olympijská hala v Hamaru, Norsko

    a potom, na rozdíl od loňského rychlého projetí, se alespoň chvíli stavuju v Lillehammeru. I když ve starém městě zase ne, jen na okraji, tam kde maj skokanské můstky.

    Olympijské můstky v Lillehammeru, Norsko
    Olympijské můstky v Lillehammeru, Norsko

    Ještě to tam má tu olympijskou atmosféru.

    Den poté mě čeká posledních pár set kilometrů a hurá na návštěvu ke Kristiánovi. Když už jsem to měl cestou, nemohl jsem vynechat na alespoň krátké zastavení odpočívadlo Rødsund, právě to, kde jsem se loni seznámil Janom. Bez všeho toho ruchu tam, různých pracovních přivandrovalců ze všech koutů Evropy a cigošů z Bulharska, to tam vypadalo úplně idylicky.

    Odpočívadlo Rodsund, norsko
    Odpočívadlo Rodsund, norsko
    Odpočívadlo Rodsund, norsko
    Odpočívadlo Rodsund, norsko

    Těšil jsem se na setkání s Kristiánem moc. Nejen na to ho zase vidět, ale taky se dozvědět osudy lidí, se kterými jsem se tam loni potkal. Nejvíce mě samozřejmě zajímal osud dvou Maďarů. No, nebudu vás napínat. Byli u Kristiána čtyři měsíce, o práci nezavadili, chodili na kurz norštiny (který nezaplatili a nechali za sebou tedy slušnou maďarskou sekyru), Kristiána vyjedli a odjeli. No ne že by mě to překvapilo. Ani mě nepřekvapilo, že dle Kristiánových slov byla větším viníkem tý jejich tristní situace slečna. Ale víte jak..

    Večer příjemně uplynul a rozhodně jsem nepohrdnul Kristiánovou nabídkou, že u něj můžu zůstat. Na druhý den jsme šli objevovat krásy Mossu, jj, to byly krásný vzpomínky na minulý rok.

    Začal jsem se tedy zabývat tím, jestli vlastně v Norsku zůstat nebo ne a tak jsem si řekl, že zkusím dobrovonictví přes WWOOF (celosvětové možnosti dobrovolnictví na organických farmách) a budu hledat nějakej ten job v průběhu dobrovolnictví, alespoň si vydělat na jídlo a bydlení. Úplnou náhodou jsem narazil na jednu farmu asi 20 km od Osla, kde hledali dobrovolníka s poznámkou „co nejdříve a včera bylo pozdě“. Napsal jsem jim a dostal potvrzovací odpověď.

    Super, neuběhly ani dva dny a už mám první norskou práci. Domlouváme se že přijedu na 8 dní, protože potom čekaj jiné, dokonce 3 dobrovolníky.

    Loučím se tedy s Kristiánem, který se dost diví, že už zas padám pryč a jedu asi 50 km vstříc novým osudům na farmě ve Svartskog (neboli Černém lese). Seznamuju se s Alexem, manažerem farmy, američanem, který tu byl loni jako dobrovolník a tuto sezónu už se tam vlastně stará o celý její běh. Potom s Alexovou přítelkyní, klukem z Walesu jménem Morgan (velkým to fanouškem rugby) a Paulem ze Skotska. Náplní mi bude hlavně krmení prasat 2x denně. Super.

    Na druhý den ráno mě čeká první pracovní den, připravujeme pro čuníky (mají jich tu asi 200) směs ze 160 kg sušených brambor. No jako málo toho není. Po krmení pak jedu s Paulem do místní pekárny, kde v popelnicích před nimi nabíráme odtamtud vyhozený chléb, a z nedalekého skladu zeleniny zas suroviny odtamtud, což slouží jako doplňkové krmivo pro prasata.

    Chléb z norských potravinových popelnic
    Chléb z norských potravinových popelnic

    Jestli je něco skvělýho, tak večeře. Super jídlo z nepochybně organických surovin. Mňam, začíná se mi tu líbit.

    A druhý a třetí den zase mezi prasátka: nakrmit, pauza, oběd, přestávka, zase nakrmit zvířectvo a večeře. Jde to tu rychle, také se připravujeme na velký déšť, který má přijít a připravujem zvířatům čersvé vystýlky v jejich krytech. V mezidobí zjišťuju, že ten samý chléb co dáváme prasatům tu my dobrovolníci máme i k jídlu. No co, žádná hrůza. A to jídlo na večer.

    Den na to opravdu prší. Jako fakt hodně, takže místo bramborové kaše dostanou prasata jen pelety. Nasypat, hodit do výběhu, takhle oběhnout všechny výběhy (máme jich tu asi 7) a rychle dom. Za slabou půlhodinu je hotovo.

    U večeře se bavíme o dávných dobách a téma dneška je, jakou trapnou chvilku vám život připravil na základní škole. No, každému něco. K večeři máme dnes jen nějakou divnou pizzu. Chjo.

    Potom je tu velká změna a ke krmení prasat ještě počítáme a vážíme ovce. Konečně se seznamuju s majitelkami farmy. Ta hlavní je slušně neurotická, takže jsem tedy dost rád, že většinu provozních věcí je třeba řešit jen s Alexem. Ten ale odjíždí na velký výlet na Trolltunga, tak to snad přežijem. Paul má pak zajímavou zálibu, sotva dojde z farmy dom, zapne svůj tablet a začne hrát hru. Hra spočívá v tom, že digitálním zvířatům dáváte digitální žřádlo a vůbec se staráte o všechny jejich digitální potřeby. Jako tomu se říká opravdová zažranost do světa zvířat na farmě.

    Další den už sice neprší, všude jsou ale kaluže a blátivo. Což pak v děravých holinkách není žádnej med. Jednu nohu mám pořád komplet promočenou, taky by mohli pořídit holinky, do kterých neteče.

    K večeři máme blafy od McDonalda. WTF?

    strava na organické farmě..
    strava na organické farmě..

    Alex se svou přítelkyní odjíždí a mě čeká (po pěti dnech pracovních) první den volna, tak se jdu projít po farmě

    Organická bioprasátka na farmě v norsku
    Organická bioprasátka na farmě v norsku
    Organický had? To ení jeden z našich chovanců!
    Organický had? To není jeden z našich chovanců!

    a po okolí. Někde tady totiž kdysi bydlel slavný norský polárník Roald Amundsen.

    socha polárníka Roalda Amundsena, Svartskog, Norsko
    socha polárníka Roalda Amundsena, Svartskog, Norsko

    jehož dům jsem ale nějak nenašel. Cestou jsem se bavil na sympatické genialitě norských dopravních značení, které mě zaujaly už loni. Ve všech zemích, kde jsem zatím dopravní značky sledoval by v takovémto případě napsali !!!POZOR DĚTI!!! Tady mají toto

    Máme hodně dětí, ale o žádné nechceme přijít
    Máme hodně dětí, ale o žádné nechceme přijít

    Je super umět norsky.

    Nějak mi není dobře a tak jdu brzo spát, nazítří je pondělí a mám ještě volno, zajedu omrknout Oslo a nějaké ty pracovní možnosti, které jistě nabízí.

    Tělo je však proti a zůstávám v posteli. Není mi nic moc, sice žádná hrůza, ale už mi bylo líp, to nevypadá dobře.. A zítra do práce, no uvidíme.

    Tak do práce ne, to by nešlo. Jsem rád že se dobelhám do naší společenský místnosti dobrovolníků dát vědět, že se mnou dnes fakt nemůžou počítat. V posteli jsem celý den, potím se a průběžně suším prádlo na elektrickém radiátoru, takže mi uschne vždy, když se už musím převlíct. Je mi tak blbě, že ani nejdu na večeři (asi bych i ocenil, kdyby se za mnou stavili spoludobrovoníci a něco mi přinesli, ale nestalo se). A doufám, že zítra mi bude líp, protože bych se měl odstěhovat.

    Ale není, je mi hůř jak den předtím a tak když ráno potkám Alexe, který se večer předtím vrátil z výletu tak mu na jeho otázku jak se mám, upřímně odpovídám, že hůř jak včera. Což doufám, že když mi včera bylo tak blbě, že jsem byl celý den v posteli a ani nešel na večeři pochopí tak, že není dobrá doba mi říkat abych se sbalil, uklidil a odjel. Mýlil jsem se. Ale prý když je mi blbě, tak nemusím spěchat.

    Ano pravdou je, že jsme byli domluveni na 8 dní, které právě dnes uplynuly, na druhou stranu mě osobně by přišlo zásadně divný vyhodit v takovým stavu někoho, kdo mi sem přišel pomáhat. Tím spíš, že když místo by se našlo (nikdo by nemusel spát před domem) a já toho opravdu neměl ani v plánu moc sníst.

    Tímto se tedy končí veškeré dobrovolnické aktivity. Protože když dobrovolničíte u někoho, kdo vám dává chleba z popelnice, k večeři sračky z McDonalda (v garáži má Teslu) a nemocnýho vás vyhodí, tak to je na mě prostě moc.

    Volám Kristiánovi, zda by se mě neujal, ale nebere telefon. No nic, zkusím přijet bez ohlášení, doma ale není (navíc mám dojem, že měl v plánu jet do Voldy). Co teď, na hotel jsem si dobrovolnictvím nevydělal, připojím se na internet (ještě že to wifi funguje i přes dveře) a koukám na trajekty z Trelleborgu do Německa. Zítra ve 11:00 Trelleborg-Sassnitz za 46 Eur. Nojo, ale co do zítra? Spása, hostel v Goteborgu za pouhých 800 Kč. No nechce se mi do toho a zkouším Kristiánovi zavolat znovu. Nic.

    Bookuju trajekt, dnešní hostel v Goteborgu a vydávám se na cestu. Přijedu do Goteborgu, kde platím 800 hostel, 250 parkování a 200 povlečení a pocitově mám dojem, že jsem znovuzrozen. Není mi ani dobře ani špatně, tak jdu trochu okouknout město.

    bar v Goteborgu
    bar v Goteborgu

    Raději to nepřeháním. Noc nějak přežiju, brzo vstávám, protože mám před sebou ještě víc jak 300 km na trajekt. Hurá, naloďuju se, vyloďuju se, následných 700 km řídím ve velmi podivném stavu. Jsem rád že jsem v pořádku doma. Trvá to 10 dní, než se dám dohromady.

    Podzimní Lofoty – krásy souostroví

    Miniseriál o cestě krásnou přírodou, přípravě fotoworkshopu, dobrovolnictví na norské farmě a samozřejmě části mého života.
    Podzimní Lofoty – cesta na sever
    Podzimní Lofoty – krásy souostroví
    Podzimní Lofoty – WWOOF dobrovolnictví a cesta domů

     

    2) KRÁSY SUOSTROVÍ

    Lofoty – jestli jsem ve svém loňském článku napsal, že Finsko je hezké, Švédsko krásné a Norsko nádherné, pak pro Lofoty, podobně jako pro Yellowstone, je třeba vlastní kategorie.

    Ještě člověk ani zdaleka není u těch hlavní krás Lofot a nestačí zavírat ústa. První místo, kde jsem ale už opravdu musel alespoň na chvíli zastavit a užít si to bylo poblíž jezera Nedre Kåringsvatnet.

    Nedre Kåringsvatnet, Lofoty
    Nedre Kåringsvatnet, Lofoty

    Hezké, že, a pozornému oku jistě neunikla ta chata mezi stromy. Klidně bych se tam na čas nastěhoval. No cesta je krásná, ale unaví a tak je třeba občas využít odpočívadlo. Když tu náhle slyším opravu úpěnlivé ovčí mečení. Vždycky chvíli a pak nic. Asi po dvaceti minutách vidím na skále před sebou ovci, které se nějakým způsobem podařilo dostat vně ohrady (podlezla dráty?) a teď jí bylo smutno a snažila se zas dostat zpátky.

    Ovce na Lofotech
    Ovečka

    no jo, no, nejdřív chce ven a když je venku chce zase zpátky. Pokračuju dál do ostrovního vnitrozemí, mým hlavním bodem zájmu jsou vlastně nejzazší místa souostoví, především Reine, vrchol Reinebringen, rybářské obce v okolí a též krásné místní pláže. K Reine je to však ještě daleko a cestou tolik krásných míst. Jsem opravdu velmi zvědavý, jak to tam vypadá, když jen cestu lemují takovéto pohledy.

    Krajina Lofot
    Krajina Lofot

    Jen o kousek dál přejíždím most mezi dvěma ostrovy a v dálce vidím velkou loď. Nechám jí přijet blíž a zjišťuju, že to je ta slavná Hurtigruta, loď jedoucí celý týden z Bergenu až do Kirkeness. Jestli máte chuť užít si slovy mnohých „nejkrásnější mořskou cestu“, lístky začínají na 1 670 Eur pro 2 osoby (jedním směrem).

    loď Hurtigruta z mostu Raftsundbrua
    loď Hurtigruta z mostu Raftsundbrua

     

    Ale i jen standardní přírodní bažinka vypadá úžasně fotogenicky.

    Bažinka na Lofotech
    Bažinka na Lofotech

     

    Na nebi pozoruju oblaka, která mi něco připomínají, taková, která byla předzvěstí jednoho z nejkrásnějších západů slunce, které jsem měl tu čest kdy vidět.

    predzvest krasneho zapadu slunce na lofotech
    predzvest krasneho zapadu slunce

    Proto koukám do mapy, kde asi tak by mohlo být nějaké zajímavé místo, kam jet tu budoucí krásu zvěčnit a volba padá na pevnost Eggum – místo kde za války němci postavili radar aby mohli sledovat pohyb lodí do Murmansku.

    Eggum Borga, Lofoty
    Eggum Borga, Lofoty

    Západ slunce daleko, hlad velkej a tak vyndavám kuchařské nádobíčko. Okolojdoucí Švédové se se mnou dávají do řeči a ptaj se, zda si vařím špagety? Tak jen suše odpovím, že špagety ne, že sushi (aby taky ne, při ceně a kvalitě místních ryb). Celkem koukali.

    Pak přichází ten velký okamžik, kdy slunce velmi líně zapadá za obzor.

    západ slunce s Eggum borga vpravo
    západ slunce s Eggum Borga vpravo
    západ slunce na kamenité pláži v Eggum
    západ slunce na kamenité pláži v Eggum

    No čekal jsem víc, ale neva, zítra je taky den a ještě tu chvíli plánuju zůstat. Sbalím vařící potřeby i sebe a opouštím tento prostor, protože bych jinak za přespání v prostoru Eggum Borga musel platit 100 NOK, což se mi nechce. Opouštím místo a jedu si najít nějaké pěkné místo na spaní, když tu najednou asi po sedmi kilometrech končí vlevo skály a otevírá se mi pohled na to nejzajímavější světlo které jsem kdy zatím viděl. Nebe i země je osvětlena sice jen mírně, ale zato naprosto rovnoměrně, parsky zapadajícího Slunce prostupují obzorem plynule přecházejí od nádherně teplé červené po krutě chladnou modrou. No tak na tohle by byl potřeba stativ a věnovat tomu hodně času. Jsem po celé te několikatisícikilometrové cestě strašně unavený a tak stativ nechávám v autě, vždyť přece takovéto světlo to musí být často. Nastavuji fotoaparát až za hranice možností čipu a takto to tam vypadalo.

    Krásné světlo na Lofotech
    Krásné světlo na Lofotech

    To bylo za mých 12 dní na Lofotech naposledy co jsem tak krásné světlo viděl. Strávil jsem na tomto místě ještě dvě další noci ale nic ani vzdáleně podobného už nenastalo.

    ráno se vracím do Eggum, chci si to tam ještě hezky projít za dne, v klidu, a podívat se také na sochu ‚Hlava‘ od Markuse Raerze.

    Hlava od Markuse Raetze, Eggum, Norsko
    Hlava od Markuse Raetze, Eggum, Norsko
    Hlava 'hlavou doů' od Markuse Raetze, Eggum, Norsko
    Hlava ‚hlavou doů‘ od Markuse Raetze, Eggum, Norsko

    Jedná se vlastně sochu tvřenou kružnicemi, kdy až doma jsem přišel na to, že i fotka číslo 2 (focená z úhlu 90 stupňů vzhledem k první), není nesmysl, ale opět hlava, jen ‚hlavou dolů‘. Wow, zajímavý.

    Užívám si místa

    oblast Eggum Borga
    oblast Eggum Borga
    oblast Eggum Borga
    oblast Eggum Borga

    seznamuju se s místními obyvateli

    jehně poblíž Eggum Borga
    jehně poblíž Eggum Borga

    a říkám si, že by nebylo špatný trochu vyměnit Plechovku, za povoz pro mé účely vhodnější, např. za takovýto.

    Volkswagen transporter
    Volkswagen transporter

     

    a už se těším na další z krás Lofot, pláž Uttakleiv. Ta je odtud vzdálená asi 30 kilometrů (když moc nezabloudíte) a jedná se o jedno z nepopulárnějších zdejších míst pro fotografy. Aby také ne..

    pláž Uttakleiv, Lofoty, Norsko
    pláž Uttakleiv, Lofoty, Norsko
    pláž Uttakleiv, Lofoty, Norsko
    pláž Uttakleiv, Lofoty, Norsko

    i celé zdejší okolí připománá zelený ráj na zemi (i když téměř 200 km za polárním kruhem)

    poblíž Uttakleiv, Lofoty, Norsko
    poblíž Uttakleiv, Lofoty, Norsko

    Nedaleko odtud se nachází zřejmě nejslavnější pláž na Lofotech, slavná Haukland beach

    pláž Haukland, Lofoty, Norsko
    pláž Haukland, Lofoty, Norsko

    K té se můžete z Uttakleiv dostat buď po silnici (tunelem) autem za pár minut, nebo příjemnou pěší cestou kolem masívu skal. To trvá asi hodinu jedním směrem, ovšem na rozdíl od tunelu se můžete kochat takovýmito pohledy.

    Mezi Uttakleiv a Haukland beach, Lofoty
    Mezi Uttakleiv a Haukland beach, Lofoty

    Je to tady prostě jeden takový nikdy nekončící krajinářský orgasmus.

    Ještě před příchodem pár ošklivějších dnů jedu prozkoumat jižní část ostrova Vestvågøya, Město Valberg a okolí.

    Radost pohledět

    okolí městečka Valberg, Vestvågøya, Norsko
    okolí městečka Valberg, Vestvågøya, Norsko
    okolí městečka Valberg, Vestvågøya, Norsko
    okolí městečka Valberg, Vestvågøya, Norsko
    okolí městečka Valberg, Vestvågøya, Norsko
    okolí městečka Valberg, Vestvågøya, Norsko
    okolí městečka Valberg, Vestvågøya, Norsko
    okolí městečka Valberg, Vestvågøya, Norsko

    Valberg není nijak superkrásné místo, ale maj tu jeden kostel

    kostel v městečku Valberg
    kostel v městečku Valberg

    a na přilehlém hřbitově rozhodně a definitivně nejoriginálnější ceduli, kterou jsem kdy na hřbitově viděl.

    zákaz kempování na hřbitově, Valberg, Norsko
    zákaz kempování na hřbitově, Valberg, Norsko

    Následujíci tři dny má být dle yr.no ošklivo, zataženo, samé přeháňky občas bouřky a to se téměř do puntíku plní a tak přemýšlím co všechno tu člověk pro pořádání workshopů potřebuje, přemisťuju se na další ostrovy směr Reine a učím se norštinu. Přece jen se mi honí myšlenka, že bych tu alespoň na zimu zůstal a vydělal nějaké to jmění. Z loňského rychlokurzu už jsem sice dost zapomněl, ale asi po týdnu jsem se dostal na tehdejší úroveň a teď už pročítám pracovní nabídky v norštině a s větší či menší pomocí slovníku i novinové články. Plné uprchlíků.

    Dny plynou, a já se ubytovávám na ostrově Flakstadøya, v blízkosti dalších místních perel a těším se až po pár dnech deště, oblačnosti a přeháněk opět vyjde sluníčko a budu moct fotit.

    První den se ještě obloha neodkrývá a tak trpělivě čekám dál. Prsotě se procházím krajinou, když tu náhle potkám Opel Vectra z 90. let, auto které mi připomene mé úplně první cestovatelské dobrodružství na vlastní pěst. Takové, které mohlo skončit všelijak. Určitě se o něm někdy rozepíšu.

    Opel Vectra model 90.
    Opel Vectra model 90.

    Nadruhý den mám krásné místo poblíž sklářské vísky Vikten, na protější skaliska a vesnici. Sluníčko si tam vždy najde mezi mraky cestu a udělá krásné světlo, vždy někde na moři. to není moc fotograficky zajímavé, já čekám na ten okamžik, kdy osvítí tu vesničku (pravděpodobně Flagstad) na kraji protějšího břehu. Čas čekání využívám rozmýšlením o workshopu, co vše je tady potřeba pro zdárný průběh, už mám na seznamu asi 30 věcí.

    Ten den se však dobrého světla nedočkám.

    Škoda, je čas popojet k jihozápadu, snad se tam na mě usměje krajinářské štestí. Další perly Lofot jsou místa Flagstad a Ramberg. Ramberg je známý krásnou fotogenickou pláží a Flagstad perfektníma vlnama na surf. Nevěříte?

    Surfování ve Flagstad, Lofoty, Norsko
    Surfování ve Flagstad, Lofoty, Norsko

    Snad už věříte. Ale jak vidíte ani tento den neoplývá nijak skvělýma světelnýma podmínkama pro focení. Vlastně vůbec žádnýma. Hned ve vedlejší vísce zvané Ramberg pak bojuji se světlem a snažím se v rámci podmínek vykouzlit alespoň trochu slušnou fotku té krásné pláže, ale podmínky jsou takové, že vůbec nemá smysl mačkat spoušť.

    pláž v Ramberg
    pláž v Ramberg

    Bane, nedalo mi to, ale jak vidíte, fotografický smysl to opravdu nemá. Nu což, zítra je taky den, nicméně pomalu přestávám předpovědím na yr.no věřit, protože polojasno, či skoro jasno prostě vypadá jinak všude na světě.

    Čekají mě poslední dva dny, kdy má být podle předpovědi ještě polojasno, poté už má být úplně zataženo s deštěm s teplotami těsně nad nulou. Jedu tedy směr Reine, které je na norské poměry úplně za rohem, pouhých 25 km. Procházím se vesnicí a plánuju zítřejší výstup. I jsem zašel do místního informačního centra. Na to že jsem téměř na konci světa je tu zajímavého fakt dost. Trajekty po Reinefjordu do míst, kam se jinak než lodí nemáte šanci dostat, treky za dalšími perlami Lofot, plážemi Bunes a Horseid, výlety za velrybami, za všemožným ptactvem, kayaking..

    A samozřejmě výstup na Reinebringen.

    Reinebringen není až tak vysoká hora, má necelých 500 metrů, ale je to vlastně při pohledu od Reine kolmá stěna. Naštěstí se dá jít nahoru i jinudy a právě tuto cestu využívám. Výstup rozhodně není z těch snadných, skoro se považuju za hrdinu, že tak strmý svah, navíc po deštích absolutně mokrý, kdy se často brodím potůčky, zdolávám. To vždy do doby, než potkám nějaké sedmdesátníky, kteří se vrací z vrcholu a skáčou dolů jako kamzíci. Nojo, no, to jsme my, co je nám mateřským kopcem Petřín..

    Výstup na Reinebringen
    Výstup na Reinebringen
    Z výstupu na Reinebringen
    Z výstupu na Reinebringen

    Lidé na fotce nejsou ti sedmdesátníci o kterých jsem mluvil, tuto fotku dávám jen pro představu sklonu, takový Hahnenkamm:). A to se rozhodně nejedná o nejprudší úsek, protože tam jsem měl co dělat, abych se držel kopce.

    Úsilí se ale vyplatilo a po necelých dvou hodinách dosahuju vrcholu.

    Ach jo, no, vím že ve světě válek stěžovat si že máte špatné světlo je rouhání, ale fakt mě to štve. Ještě pohled dolů na Reine je docela hezký..

    Reine při pohledu z Reinebringen
    Reine při pohledu z Reinebringen

    ovšem s těmi pohledy, které by měly vyrážet dech už to tak slavné není.

    pohled na okolí Reine z Reinebringen
    pohled na okolí Reine z Reinebringen

    Škoda, tím spíše, že veškerá oblačnost končí ve vzdálenosti asi 10 km od břehu, nad mořem je krásně jasno (což je dobře vidět na fotce z výstupu na Reinebringen). Chtělo by to velmi silný dech a hodně foukat..

    Po sestupu z Reinebringen se seznamuju s Martinem Heckem, příjemným to mladíkem z Německa, který tu pro Sharp a jejich novou 8k technologii dělá timelapse videa. Je to kluk, kterému je 23 a k zakázce se dostal tak, že za nimi (hlavouny od Sharpu) prostě přišel, ukázal jim svojí práci, řekl co by pro ně mohl udělat – jet do Norska udělat pár časosběrných videí – a oni řekli: ‚tak my tě teda bereme‘. Jednoduché.

    A takhle to dopadlo, užijte si jeho dílo

    I den poté není žádné fotografické světlo a proto jen tak z plezíru dělám výlet do vesnice jménem Å (i Lofoten), kde silnice E10 úplně končí a svojí misi na Lofotech pro tento rok ukončuju a vyrazím směrem na jih Norska. Vracím se tedy přes celé Lofoty, kdy při ceste kolem pláže v Rambergu se na mě přece jen alespoň trochu usměje trochu toho světelného štěstí

    pláž Ramberg, Lofoty, Norsko
    pláž Ramberg, Lofoty, Norsko

    do trajektového městečka Lødingen, tam nasedám za 208 NOK na trajekt,

     

    Trajekt mezi Lødingen a Bognes
    Trajekt mezi Lødingen a Bognes

    který mě převeze na Noskou pevninu. Pak mě čeká už jen 1 500 kilometrů za dalším norksým dobrodružstvím.

    Podzimní Lofoty – cesta na sever

    Miniseriál o cestě krásnou přírodou, přípravě fotoworkshopu, dobrovolnictví na norské farmě a samozřejmě části mého života.
    Podzimní Lofoty – cesta na sever
    Podzimní Lofoty – krásy souostroví
    Podzimní Lofoty – WWOOF dobrovolnictví a cesta domů

    A abyste věděli na co se těšit, tady je krátké ‚motivační‘ video.

    1) CESTA NA SEVER:

    Léto (na severní polokouli) se pomalu loučí a člověku nedá než přemýšlet nad dalším rokem. Což takhle zorganizovat nějaký fotoworkshop? Prostudoval jsem několik zajímavých lokací a volba padla na Lofoty. Zaprvé to vypadá, že tam je pro krajináře ráj na zemi a za druhé, cena workshopů tam se pohybuje kolem 5 000 eur/týden a tak mi nedá nezapřemýšlet, zda by bylo možné zorganizovat tam workshop za desetinu ceny.

      První úrovní workshopu je studium terénu a tak jsem opět nastartoval svého železného oře Toyotu Corrolu (zvanou též Plechovka) r.v. 1994 a vydali jsme se podobně jako loni za polární kruh.

      No a první ‚prázdninové dobrodružství‘ na mě čekalo ještě než jsem vyjel z Prahy! Zajel jsem na benzínku a chtěl načerpat benzín. A ještě než jsem stačil dojít ke stojanu, už se ke mně blížil lehce podezřele vypadající chlap a najednou koukám, že je s ním ještě další. Sakra, fotovýbava za pár set tisíc, dva notebooky a spousta dalšího, přece se expedice Lofoty neskončí dřív než začala??

      Věci se mají samozřejmě mnohem prozaičtější, tedy jak pro koho. Jsou to Turci, proto lehce podezřelé vzezření a samozřejmě neuměj česky ani slovo, proto takový ten lehce nedůvěřivý první dojem. Jenže s Yumnu, jak se jmenuje bych se vůbec nepotkal, kdyby do svého dieslového auta načerpal diesel a ne benzín. A proto potřeboval pomoct, auto mu totiž vypovědělo službu hned po pár metrech. Po nějakém organizačním volání na policii a 1188 jsme objednali pomoc od ABA 1240. Do toho k nám přišel nějakej mladej týpek co vypadal že slušně sviští na pervitinu a že prý jestli nechceme koupit nějaké dámské spodní prádlo (že toho má doma stodolu). No nechtěli jsme, a pak ještě potřeboval roztlačit. Takže jsem sednul do auta a on se zapřáhl

      DSC_3294

      .. ale nechytlo mu to. Smůla, abych ho odvlekl někam do Roudnice mě nepřesvědčil.

      S Yumnum jsem se rozloučil a popřál jim krátké čekání (což se bohužel ukázalo jak příliš naivní očekávání) a vydal jsem se směr na sever. Moment, ještě foto na památku..

      DSC_3304

      Super, tak to byla dobrá párty!

      Krom trochu zasekaného Berlína cesta (i díky neomezené rychlosti na německých dálnicích) plyne cesta podle plánu, nalodím se na trajekt

      Trajekt stena Line na trase Rostock - Trelleborg
      Trajekt stena Line na trase Rostock – Trelleborg

      A užívám si 6 hodin neuvěřitelné trajektové nudy. I když alespoň jednou se za břicho popadám, to když narazím na tento kvíz:

      Kvíz zvědavý George
      Kvíz zvědavý George

      Jako dobrý, jen to nevystačí na dlouho.

      No stejně jako podobně nudný let přes Atlantik i tato nuda má svůj konec, vysedám v Trelleborgu dávám do navigace Tromsø a ..moment..

      trasa Trelleborg Tromsø
      trasa Trelleborg Tromsø

      super, jenom 2155 km, tak to je hned, jak praví navigace, ‚pouze‘ 25 hodin cesty. Dávám krátký odpočinek na parkovišti, kde potkávám hodně opuštěné polské auto a v duchu se směju.

      opuštěné auto na polských značkách
      opuštěné auto na polských značkách

      Po krátké přestávce pokračuju dál. Do Stockholmu dnes ještě nedojedu, ale pár set kilometrů z cesty chci ukrojit. Někde na půlcesty trávím noc na nějakém parkovišti. Ráno lehká snídaně, klíčky do zapalování, otáčím klíčkem a … nic se neděje. Zkouším znovu, zase nic. WTF?! Kontroluju, zda mám deaktivovaný immobilizér a mám. Nic by tedy nastartování nemělo bránit. Jenže se tak neděje.

      Albert Einstein by už své pokusy ukončil, ne tak já a říkám si, že to zkusím nastartovat ještě jednou. A světe div se, Plechovka startuje jako nová a už si to spolu předeme směr Stockholm.

      Cílem jsou Lofoty a ostatní musí stranou, Stockholm tak poznávám jen z dálnice. Za Stockholmem vjíždím do té opravdové Skandinávie. Jedna velká a velmi řídce obydlená rozlehlost. Dobře to ilustruje místní dopravní značení, za Stockholmem je značen Sundsvall a po něm až Haparanda. V ‚československém‘ měřítku je to asi jako by za Prahou byla směrovka na Martin za Martinem na Ivano-Frankivsk (to už je kdesi za Lvovem na Ukrajině).

      Cesta plyne, a zanedlouho míjím odbočku k továrně Saab. A jak jsem při americké výpravě v Mojavské poušti myslel, že na Drakena na silnici těžko narazíte, tak tady byl

      Saab 35 - Draken a Saab 37 Viggen
      Saab 35 – Draken a Saab 37 Viggen

      Je to fešné letadlo a cesta a dny plynou. A velmi oceňuju štědrou Švédskou přírodu, kde maliny rostou jako plevel

      lesní maliny pro radost
      lesní maliny pro radost

      Po dvou dnech přijíždím do míst, kde jsem se loni otočil, ale i přesto že letošním cílem jsou Lofoty, do Tromsø chci letos dojet, pro takové to zadostiučinění. A poznat jaké to tam je.

      Lehce se musím porvat s tím, že v těchto odlehlých končinách mají i hlavní silnice 30 km v alternativním provedení

      Švédská cesta v rekonstrukci
      Švédská cesta v rekonstrukci

      V Muoniu přejíždím Finskou hranici a užívám si země tisíce jezer. A té silnice velmi připomínajíci ty americké, totálně rovné, jen kopírující terén.

      Silnice jako podle pravítka
      Silnice jako podle pravítka

      Jen s tím rozdílem, že tady rostou kolem silnice stromy.

      Pár set kilometrů uteče a jsem v Kilpisjarvi, v místě kde se střetává Norsko, Švédsko a Finsko. Jelikož se traduje, že v Norsku maj strašně drahej benzín, chci tady vzít plnou abych ušetřil pár euro. Místní benzínka ale nějak nefunguje, neběží agregátor. Tak mám chvíli čas a obdivuju zdejší architekturu

      Sauna nebo sud
      Sauna nebo sud

      Asi to je sauna, ale baví mě to. Elektroagregátor naskakuje, beru plnou za bratru 1,54 eur/litr a jedu směr Norsko. A najednou, vypadá to, že i ve Finsku maj krásnou krajinu, terén se začíná vlnit. možná alespoň kousek tady na severu maj Finové zajímavou krajinu. Ale po chvíli přijíždím ke značce upozorňující na hraniční přechod

      Finsko - norská hranice
      Finsko – norská hranice

      a všechno to zajímavé se již odehrává v Norsku. No je to tak, ale ta chvíle naděje, kdy jsem Finům tak držel palce, to bylo hezký.

      No a ksakru, hned na první norský benzínce maj cenu naturalu 13,20 NOK, což je míň než ve Finsku – jsem podveden systémem! No stávaj se horší věci. Krajina je krásná a užívám si to tu. Tromsø už je jen asi 150 km daleko, navíc v tak nádherné přírodě se jede samo.

      Prvním mým cílem v Tromsø je letiště. Zkontrolovat maily a užít si toho prostředí.

      Letiště v Tromsø
      Letiště v Tromsø

      no jako v severonorské metropoli, jak se Tromsø hrdě nazývá jsem čekal něco většího, ale dobrý. Avšak prožil jsem zde jednu životní premiéru, poprvé jsem jel po kruhovém objezdu v tunelu. A dokonce hned po několika. Pak jsem jel navštívit známá to místa města

      Kystens hus na nábřeží v Tromsø
      Kystens hus na nábřeží v Tromsø

      nábřeží

      knihovna v Tromsø
      knihovna v Tromsø

      knihovnu

      malebné zákoutí v Tromsø
      malebné zákoutí v Tromsø

      a nevynechal jsem ani zákoutí, které v průvodcích nenajdete ale které také mají své charisma

      No a pak jsem vyrazil k nejznámější dominantě Tromsø, slavnému to Tromsdalen kirke, kostelu zvanému též Arktická katedrála.

      Tromsdalen kirke Tromsø
      Tromsdalen kirke Tromsø

      A pak už rychle za hlavním hřebem zájedu, na Lofoty. Jsem tu na severu a vzdálenosti jsou tu ohromné, na mapě to tak nevypadá, ale do Svolværu, hlavního města Lofot, je to 422 km. Což při průměrné rychlosti 60 km/h dělá vlastně celý den jízdy. Polární den už tu (naštěstí) není, přesto jsou dny dlouhé. A jede se příjemně.

      Však aby ne, v takovéto krajině..

      panorama norských fjordů v oblasti Troms
      panorama norských fjordů v oblasti Troms

      A to jsem ještě netušil, co mě čeká. Nadruhý den se blížím k Tjeldsundbrua – mostu, který spojuje pevninu a Lofoty.

      digforfree.com mini Tjeldsundbrua-DSC_3943
      Tjeldsundbrua

      Už tady začíná velký příslib Lofot, o kterých si přečtete v dalším článku.

      Národní parky Západu USA – Salt Lake City – Yellowstone NP – Seattle a cesta domů

      Soubor článků o pětitýdenní cestě po národních parcích USA
      1. Příprava a cesta: koupě letenky, itinerář, vyřízení ESTA, rezervace auta, cesta do USA, imigrační, půjčení automobilu
      2. Seattle – San Francisco: Seattle, Olympic NP, Mount st. Helens, Evergreen muzeum letectví, Sea Lion´s cave, Crater Lake NP, Redwood SP, Ferndale, Avenue of Giants, City of 10000 Buddhas, Kalifornské železniční muzeum, Muzeum letectví v CA, Sacramento, San Francisco
      3. San Francisco – Las Vegas: Modesto, Yosemite NP, Mariposa grove, Mojave air & space port, Death Valley NP
      4. Las Vegas – Hoover dam: Hotel Stratosphere, Hooverova přehrada, večerní Strip
      5. Zion NP – Grand Canyon NP: Valley of Fire, Zion NP, Bryce Canyon NP, Grand Canyon NP
      6. Page – Salt Lake City: Page, Horseshoe bend, Glen Canyon, Antelope Canyon, Monument Valley, Gooseneck SP, Moki Dugway, Natural bridges NP, Arches NP, Canyonlands NP
      7. Salt Lake City – Seattle: Salt Lake City, Jackson Hole, Grand Teton NP, YELLOWSTONE NP, Továrna Boeing v Everettu, Mount Rainier NP, skutečný rozpočet celé cesty
      8. Rady a tipy pro cestu do USA

       

      7. Salt Lake City – YELLOWSTONE NP – Mount Rainier

      Salt lake city je středně velké americké město (cca 2 000 000 obyvatel) a je krásně obklopeno horama. A jistě je vám povědomé, díky Olympijským hrám v roce 2002 (kde mj Aleš Valenta vybojoval zlatou v akrobabatickém lyžování). My tam máme zarezervované ubytování v jednom z motelů, který se nachází kousek od centra, vypadá skvěle a zároveň patří mezi nejlevnější na naší cestě (48 USD/noc), prostě samé skvělé zprávy.

      Po cestě si dopřejeme krátký odpočinek a jdeme prozkoumat město. Pěšky. Salt Lake city je město mormonů a tak naše kroky samozřejmě směřují na 50 tou severní, kde se nachází Temple square.

      Mormon assembly hall v Salt Lake city
      Mormon assembly hall, Salt Lake city – věžičky na pozadí jsou pak Salt Lake temple

       

      Prvně navštěvujeme Salt Lake assembly hall, kde se účastníme zkoušky na večerní koncert

      Salt lake assemlby hall interior

      No a samozřejmě netrvá dlouho, než se k nám prihovorí (krásné slovenské slovo, však?) dvě sympatické mladé mormonské agitátorky. Príma pokec, ale zatím jsme nekonvertovali.

      Krom gotických staveb si tu užíváme i pěknou městskou přírodu

      salt-lake-city-poppy-blossom-flower-DSC_1612

       

      I naprosto stylová posh zákoutí

      salt-lake-city-house-passage-DSC_1627
      pasáž mezi domy v Salt Lake city

      Další den jedeme na sever do města Jackson Hole, odkud už je to jen kousek ke zlatému hřebu naší cesty. Máme štěstí a stíháme ještě mimosezónní ceny (bydlíme za 74 dolarů/noc), bohužel ale ještě není počasí na to, abychom si užili tento stylový bazén.

      Jackson-Hole-Viginian-Lodge-motel-pool-DSC_1763
      bazén v motelu The Virginian Lodge

       

      A tak sedáme do auta a jedeme omrknout národní park Grand Teton, který je nedaleko.

      národni park Grand Teton
      národni park Grand Teton
      Grand Teton v mlze
      pohled na Grand Teton

       

      Jak vidíte, je trochu mlhavo a Grand Teton se bohužel schovává někde pod mraky, na procházku by to ale i tak bylo krásný. Nebýt toho, že až příliš často narážíme na cedule upozorňující na medvědy, kteří se právě probouzí po zimním spánku. A protože se nechceme stát jejich první jarní kořistí, náš pobyt v přírodě dost omezujeme a vracíme se do Jackson Hole.

      Městečko Jackson Hole
      Městečko Jackson Hole

       

      Další den pak už celí nedočkaví vyrážíme jižním vchodem do slavného Yellowstonu. Silnice v Yellowstonském národním parku mají tvar velké osmičky a pokud Yellowstonem nechcete jen rychle projet, dva celé dny jsou nutností, tím spíše, pokud máte cestou uzavírky jako jsme měli my. Yellowstone je tzv. supervulkán, což poznáte hned při vjezdu do parku.

       

      vjezd do Yellowstonského NP
      vjezd do Yellowstonského NP

       

      Každou chvíli se ze země valí dým. Jsou dokonce místa, kde v podstatě nevidíte.

      absolutně neprůhledná mlhavá krusta, Yellowstonský NP
      absolutně neprůhledná mlhavá krusta, Yellowstonský NP

       

      Do Yellowstonu jsme se však netěšili jen kvůli prostředí ale také kvůli divokým zvířatům. Netrvá dlouho a z okýnka auta vidíme bizona pasoucího se kdesi v dáli. To nám ale nevadí, naše radost je nezměrná – konečně divočina – a tak vystupujeme z auta a kocháme se.

      Bizon vprostřed Yellowstonského NP
      Bizon vprostřed Yellowstonského NP

       

      No, nebylo to potřeba, protože jestli je něčeho v Yellowstonu dostatek, tak jsou to bizoni a uvidíte jich tady tisíce, i takových, kteří se budu v klidu pást dva metry od silnice a vy si jich můžete dosyta užít. Tak jako jsme my koukali z klidu auta na tohoto.

      bizon u silnice v Yellowstonském NP
      bizon u silnice v Yellowstonském NP

       

      Psát o Yellowstonu je nedostatečné a tady více než kde jinde platí, že jedna fotka vydá za 1 000 slov. Tak se podívejte a nechte se inspirovat fotkama z naší dvoudenní návštěvy tam (noc jsme strávili v městečku West Yellowstone, které se nachází cca 5 mil od vjezdu do NP).

      digforfree.com mini yellowstone-lake-west-thumb-gayser-basin-general-view-small-geyser-hill
      oblast Westhumb, Yellowstonský NP
      digforfree.com mini West-Thumb-Geyser-Basin-mimulus-pools-supervolcano-yellowstone-national-park
      oblast Westhumb, Yellowstonský NP
      digforfree.com mini yellowstone-lake-west-thumb-gayser-basin-general-view-geothermal-area
      oblast Westhumb, Yellowstonský NP
      digforfree.com mini yellowstone-lake-west-thumb-gayser-basin-general-view
      oblast Westhumb, Yellowstonský NP
      digforfree.com mini yellowstone-old-faithful-after-eruption-stormy-weather-ii
      Old Faithful geyser, Yellowstone NP

       

      digforfree.com mini yellowstone-national-park-old-faithful-geyser-parking-lot-raven-steals-human-food-III-DSC_2039
      havran – zloděj jídla

       

      yellowstone-old-faithful-next-prediction-first
      Gejzír Old Faithful má erupci v relativně pravidelných intervalech

       

      digforfree.com mini yellowstone-no-name-geyser-hazy-weather-green-water
      Gejzír, Yellowstonský NP

       

      digforfree.com mini yellowstone-liberty-cap-a-dormant-hot-spring-sign
      Liberty cap – spící kužel

       

      digforfree.com mini yellowstone-mammoth-hot-springs-palette-spring-sign
      Hot Mammoth springs

       

      digforfree.com mini yellowstone-mammoth-hot-springs-palette-like-alps-feeling-DSC_2175
      Teráska u Hot Mammoth springs – některé místa mi připomínala lyžovaní na jaře

       

      digforfree.com mini yellowstone-grand-pismatic-spring-under-heavy-rain
      Grand prismatic spring – jedna z největších ikon Yellowstonského NP

       

      digforfree.com mini mud-volcano-orange-sand-yellowstone-geyser-national-park-supervolcano
      Mud volcano – bahenní vulkán

       

      digforfree.com black-pool-geyser-basin-view-yellowstone-national-park-west-thumb-near-the-lake-supervolcano
      Black pool – černý bazén

       

      digforfree.com abyss-pool-view-yellowstone-national-park-west-thumb-near-the-lake
      Abyss pool – hlubinná tůň
      digforfree.com mini yellowstone-near-grand-prismatic-river-bridge-swimming-prohibited-pictogram-sign
      zákaz koupání v termální říčce – upřímně, ono by to v těch 20 cm asi ani nešlo

       

      digforfree.com mini yellowstone-visitor-center-stuffed-wolf
      interiér jednoho z návštěvnických center

       

      digforfree.com mini dragons-mouth-spring-yellowstone-national-park-haze-steam-vapor-vapour-fog-mist
      Dragons mouth spring – pramen dračí tlamy

       

      chipmunk-near-west-thumb-yellowstone-np
      Čipmánek – bratranec od veverky

       

      A jak si to tak jezdíme, poblíž silnice vidíme hlouček japonských turistů zbesile fotících něco v dáli.

      Japonští turisté v Yellowstonu
      Japonští turisté v Yellowstonu

       

      A ano, byl tam.

      Grizzly Yellowstonský NP
      Grizzly – seznamte se

       

      Ano, byl asi 100 metrů od nás (což je ale také nejmenší legální a ‚bezpečná‘ vzdálenost na kterou se smíte k medvědům přiblížit), ale zážitek to byl fantastickej.

      Ještě můžete mrknout na minutové slideshow video:

      Po zlatém hřebu výletu nás z Yellowstonu už čeká jen dvoudenní cesta do Seattlu, odkud letíme zpátky do Evropy.

      První přejezdový den si zpestřujeme náhodnou zastávkou v městečku Deer Lodge, ve kterém se nachází ztělesněné městečko z dob zlaté horečky. Navštěvujeme tedy

      u šerifa
      u šerifa
      cottonwood-city-in-da-church-DSC_2308
      kostel
      lázně
      lázně

       

      A nejzábavnější se stává návštěva u ‚bezbolestného‘ zubaře

      zubař, jehož všechny zákroky jsou bezbolestné
      zubař, jehož všechny zákroky jsou bezbolestné

       

      Druhý den pak máme zastavení v městečku Snoqualmie, který jsem měl v plánu již od příletu do Seattlu, jsou tam totiž krásné vodopády vysoké úctyhodných 91 metrů (což je o 30 více, než mají slavné Niagarské vodopády).

      vodopády ve Snoqualmie
      vodopády ve Snoqualmie

       

      Příjemným spestřením pak bylo open air muzeum železnice, které by se nezasvěcenému oku mohlo zdát, že by bylo lépe jenom rychle projít kolem. Jenže pozornému technickému oku neunikne pár velmi zajímavých detailů.

      Lokomotiva v Northwest railway museum, Snoqualmie
      Lokomotiva v Northwest railway museum, Snoqualmie

      Tato lokomotiva rozvádí tažnou sílu na kola díky postranním ozubeným kolům.

       

      Lokomotiva v Northwest railway museum, Snoqualmie
      Lokomotiva v Northwest railway museum, Snoqualmie

      Druhá lokomotiva má zase kola volně uložená. Takovéto řešení podvozku umožňovalo operativně měnit rozvor.

       

      Do Seattlu jsme záměrně přijeli tak, abych tam měli jeden celý den jako rezervu – kdyby cokoli. Když už jsme tam v pořádku byli, zvažovali jsme, jak ten jeden den využít.

      V úvahu připadal jednodenní výlet do kanadského Vancouveru, odradily nás ale informace o tom, že na hranicích můžeme strávit i dvě hodiny (v každém směru). Místo výletu do Vancouveru jsme si (pravda že jen mužská část osazenstva) zajeli prohlédnout výrobní haly společnosti Boeing (pokud tam také chcete vyrazit, lístky do Everett výrobní haly Boeingu můžete koupit přes internet o 2 USD levněji).

      Byla to skvělá túra, ze které vám bohužel nemůžu nabídnout žádné fotky, protože se tam fotit nesmí. Ale pro nás fanoušky letectví to byl skvělý zážitek, který řadím ještě o stupínek výše než Evergreen muzeum v McMinnville. Nejen že vidíte jak se vyrábí letouny 747, 767, 777 a 787, tomu všemu ještě přidá fakt, že se nacházíte v co do objemu a plochy největší budově na světě (s impozantní podlahovou plochou 398 000 m2), která je co do objemu více než 2x větší než druhá za ní. Teprve když stojíte u ocasní plochy 747čky, uvědomíte si, jak obrovská tato plocha je.

      A když vidíte průřez trupem letounu, zjistíte, že to co vás v 10 000 metrech fakticky odděluje od okolního prostředí jsou pouho pouhé 3 mm plechu.

       

      Pak už jen vracíme auto a nastupujem do letadla na cestu domů a s Amerikou se loučíme velmi stylovou návštěvou posleního národního parku. Takto vypadá Mount Rainier NP z výšky 36 000 stop.

      Mount Rainier z výšky 36 000 stop
      Mount Rainier z výšky 36 000 stop

      Byl to krásný výlet. V poslední části reportu najdete seznam tipů, které pomohly při cestě po USA nám a můžou pomoci i Vám.

       

      A ještě orientační rozpočet pro 3 lidi na celou tuto měsíční cestu.

      34 000 Kč – letenky, doprava na letiště (Vídeň) a z letiště (Mnichov) a přespání ve Vídni
      (jak na koupi výhodných letenek se dozvíte v tomto článku)

      35 000 Kč – půjčovné SUV auta Chevrolet Equinox
      (půjčovali jsme přes BilligerMietwagen, dobře vám může posloužit i Rentalcars)

      16 000 Kč – benzín (ujeto cca. 10 000 km)
      (často jsme využívali GasBuddy, viz tento článek)

      59 000 Kč – ubyování (převážně v motelech)
      (používali jsme srovnávač HotelsCombined v kombinaci s Booking)

      6 000 Kč – vstupné do parků (Annual pass), muzeí atd.

      21 000 Kč – jídlo

      Summa sumárum 171 000 za měsíční výlet po národních parcích západu USA pro 3 lidi.

      Národní parky Západu USA – Page – Salt Lake City

      Soubor článků o pětitýdenní cestě po národních parcích USA
      1. Příprava a cesta: koupě letenky, itinerář, vyřízení ESTA, rezervace auta, cesta do USA, imigrační, půjčení automobilu
      2. Seattle – San Francisco: Seattle, Olympic NP, Mount st. Helens, Evergreen muzeum letectví, Sea Lion´s cave, Crater Lake NP, Redwood SP, Ferndale, Avenue of Giants, City of 10000 Buddhas, Kalifornské železniční muzeum, Muzeum letectví v CA, Sacramento, San Francisco
      3. San Francisco – Las Vegas: Modesto, Yosemite NP, Mariposa grove, Mojave air & space port, Death Valley NP
      4. Las Vegas – Hoover dam: Hotel Stratosphere, Hooverova přehrada, večerní Strip
      5. Zion NP – Grand Canyon NP: Valley of Fire, Zion NP, Bryce Canyon NP, Grand Canyon NP
      6. Page – Salt Lake City: Page, Horseshoe bend, Glen Canyon, Antelope Canyon, Monument Valley, Gooseneck SP, Moki Dugway, Natural bridges NP, Arches NP, Canyonlands NP
      7. Salt Lake City – Seattle: Salt Lake City, Jackson Hole, Grand Teton NP, YELLOWSTONE NP, Továrna Boeing v Everettu, Mount Rainier NP, skutečný rozpočet celé cesty
      8. Rady a tipy pro cestu do USA

      6. Page – Salt Lake City

      silnice v USA
      silnice v Arizoně

      Vstáváme a celkem brzy odjíždíme do malého města jménem Page, v jehož blízkosti se nachází hned dvě slavné zajímavosti. Horseshoe bend – meandr řeky Colorado ve tvaru podkovy a pak slavný Antelope Canyon. Brzy odjíždíme především proto, že vzhledem k tomu, že nemáme 100% přesný itinerář, nevěděli jsme kdy přesně do Page přijedeme a tak jsme si nemohli zarezervovat místa pro prohlídku Antelope canyonu. Chceme tedy do Page, odkud se organizují prohlídky této super přírodní zajímavosti, dorazit brzy, aby na nás nějaká místa vůbec zbyla, ideálně v poledne.

      Do Page přijíždíme kolem půl jedenácté, v první společnosti už mají všechny dnešní termíny plně obsazené, avšak kapitalismus funguje i mezi indiány kmene Navajo a tak stačí přejít silnici a u druhé společnosti kupujeme prohlídku na třetí hodinu. V poledne už maj bohužel obsazeno.

      Na západě USA jsou opravdu krásné národní parky, ale rád bych zmínil jednu věc. Celá ta krajina kterou projíždíte je krásná a úchvatná. Vlastně jsem si téměř celou cestu (a že už máme najeto hodně přes 6 000 km) říkal: „hmmm, krásnou zemi to ti Indiáni měli..“

      Ještě se ujistíme, kolik tu mají přesně hodin. Pohybujeme se právě na pomezí mezi Arizonou a Utahem, kde se čas o hodinu liší. Navíc indiáni mají autonomii téměř ve všem, takže tady člověk nikdy neví. Neradi bychom přišli o hodinu pozdějc.

      Máme pár hodin čas a tak jdeme okusit to, co Page ještě nabízí. Prvně jedeme pouhých pár kilometrů za město a jdeme okouknout Horseshoe bend. Necháme auto na parkovišti a vydáváme se na pouštní procházku po cestě lemované indiánskými prodavači

      prodej indiánských šperků, Page
      prodej indiánských šperků, Page

       

      asi po 600 metrech je jasné, že už jsme skoro tam

      vyhlídka na Horseshoe bend
      vyhlídka na Horseshoe bend

       

      Kocháme se krásnými výhledy. Od hrany kaňonu k řece Colorado je to dlouhých 300 metrů.

      Horseshoe bend v celé své kráse
      Horseshoe bend v celé své kráse

       

      No mě tam také ten šutr vadil (i když takto to dává lepší představu o hloubce kaňonu), lehnul jsem si, nasoukal jsem se co nejvíce kraji a udělal takový ten klasický záběr, který určitě znáte..

      Horseshoe bend, Page
      Horseshoe bend, Page

       

      Ještě nám zbývá čas a tak se jedeme podívat do míst, kam se místní i ti více z daleka jezdí rekreovat. Poblíž Page se nachází přehrada Glen Canyon a jí vytvořená přehradní nádrž Lake Powel.

      rekreační oblast Lake Powel
      rekreační oblast Lake Powel
      Glen Canyon dam, Page
      Glen Canyon dam, Page

       

      Času právě tak akorát, abychom se vrátili do Page, odkud se vydáme na korbě poindiánsku upraveného Jeepu na cestu do Antelope Canyonu (neboli ošklivě česky Antilopího kaňonu).

      Ale ještě předtím nás čeká „pravá indiánská show“. Na benzínce na který nejsou stojany nám Indián předvádí své umění.

      indiánský tanec, Page
      indiánský tanec, Page

       

      Jako je to slušný kejlení, jen mi to nějak přijde absolutně nemístný.

      Pak už se nalodíme na korbu auta a necháme se odvézt do asi 10 km vzdáleného Upper Antelope Canyon. Jinak tohle mě na Americe celkem baví. Cokoli, co má schopnost se samo rozjet smí na silnici. Sem tam tu potkáte opravdové „klenoty“, se kterýma by si nikdo nedovolil na silnici ani v Rumunsku.

      jízda na korbě Jeepu
      jízda na korbě Jeepu

       

      Přijíždíme na místo určení a jak vidíte, nejsme tu sami.

      parkoviště u Antelope Canyonu
      parkoviště u Antelope Canyonu

       

      Je tu opravdu plno, společností, které vás sem vezmou je jen v Page asi 5, další jsou hned u vchodu do rezervace. Je tu nával jak v poledne na Karlově mostě, takže pokud máte problém s intimitou přeplněných dopravních prostředků, na výlet do Antelope Canyonu zapomeňte.

      No nic, naše průvodkyně si nás šikuje ke vchodu, dostáváme instrukce a jdeme dovnitř.

      Antelope Canyony jsou v oblasti hned dva, Lower Antelope canyon, též zvaný the corkscrew – vývrtka, je větší, hůře dostupný, prý ne tak hezký a proto méně populární než Upper Antelope canyon, též zvaný the crack – prasklina. Je menší, snadno dostupný, populárnější a je to právě to místo kde jsme

      vstup do Upper Antelope canyonu
      vstup do Upper Antelope canyonu

       

      Vcházíme dovnitř a začíná se před námi rozehrávat hra stínů a barev.

      vstup do Antelope Canyonu
      vstup do Antelope Canyonu

       

      Jestli teď čekáte, že bude následovat série takovýchto fotek

      Antelope Canyon
      Antelope Canyon

       

      Tak vás zklamu. Resp. nechci abyste si mysleli, že něco takového uvidíte. Fotka nahoře vznikla jen díky vhodnému nastavení foťáku a nějak takto byste to možná viděli, kdybyste měli kočičí nebo ještě lépe lví oči. Člověk svýma lidskýma očima vidí prostor kaňonu nějak takto.

      Antelope canyon viděn lidským okem
      Antelope canyon viděn lidským okem

       

      Rozhodně to je zajímavé, to ne, že ne. Přece jen, když jste v místě které je metr široké a téměř 30 metrů hluboké a kolem vás větry, pískem a vodou omleté skály a kdybyste měli tu smůlu, že by vás tu zastihla blesková povodeň, byli byste 10 metrů pod hladinou má to něco do sebe. Na chvíli super, jenže vy jste tu skoro hodinu a půl a všechno je tak prapodivně hektický. Prohlídka přesně v poledne (to znamená že začátek bude kolem jedenácté), kdy paprsky slunce prochází celým kaňonem by asi stála zato, z této ve tři odpoledne jsme trochu rozčarováni a prohlídka v pět už musí být snad úplně ve tmě. Jako čekali jsme od toho (za ty prachy) víc. Vstupné stálo 48 USD/osoba, polední prohlídka stojí 58 USD/osoba a fotografická tour, kdy si můžete s sebou vzít stativ a trvá 2,5 hodiny stojí 85 USD/osoba.

      V Kayentě přespáváme v dost drahém motelu (200 USD/noc), jenže tady jsou i ty nejlevnější motely drahé. Alternativou byl Blanding, kde stojí ubytování polovinu, ale máme dnes už dost najeto a navíc zítra chceme do Monument Valley a museli bychom se kousek vracet.

      Monument Valley je zvláštní protiváha všem těm kaňonům tady v oblasti. Zatímco kaňon je jakási díra v zemi, v Monument Valley naopak různě tvarované skály vystupují ze země. Monument Valley je ve správě indiánů Navajo a neplatí sem náš Annual pass, vytahujem tedy u vstupní brány 20 dolarů/auto a vjíždíme.

      V návštevnickém centru se seznamujeme s historií a je zde samozřejmě také popsáno, jakou úlohu zdejší lidé sehráli ve 2. světové válce.

      Pak už se vydáváme na okružní jízdu parkem (po prašné cestě) a kocháme se pohledy.

      Monument Valley
      Monument Valley
      Monument Valley
      Monument Valley
      Monument Valley
      Monument Valley

       

      Když kolem nás akonáhle projedou origo Navajové na neosedlaných koních.

      Navajové v Monument Valley
      Navajové v Monument Valleyjov

       

      Čas kvapí a my obracíme list k další kratší zastávce dnešního dne, k místu jménem Gooseneck state park – státní park Husí krk.

      Na rozdíl od Horseshoe bend tu řeka San Juan tvoří rovnou dva meandry, proto husí krk.

      státní park Gooseneck
      státní park Gooseneck

       

      Do státních parků neplatí náš Annual pass (ten je jen pro národní parky), platíme tedy 5 dolarů a můžeme si užívat této absolutně nehostinné, ale geologicky zajímavé pustiny. Je tu stůl a tak si dáváme siestu, před cestou k přírodním mostům – Natural Bridges.

      K těm máme možnost zajet dvěma cestama. Zdlouhave se na hlavní ale jet stále po asfaltu, nebo to vzít po Moki Dugway, prašnou cestu ve štítu útesu. Bereme možnosti č. 2, je to kratší.

      Než vjedeme na nezpevněný úsek, je tam varování, že tahače a autobusy by tam neměly jezdit. Nojo, jenže nápis není zeď a tak první co vidíme je rovnou školní autobus.

      Školní autobus na Moki Dugway
      Školní autobus na Moki Dugway
      Moki Dugway - státní silnic
      Moki Dugway – státní silnice

      Byl to super zážitek, ale rozhodně nedoporučuju nikomu, kdo není s autem fakt dobrej kamarád. Svodidla tu nemaj, cesta je prašná a kluzká, má převýšení 1 100 stop na dva kilometry délky. A 350 metrů dolů není vůbec málo.

      Natural Bridges – přírodní mosty jsou příjemným zakončením dne. Tři mosty – Owachomo, Kachina a Sipapu (vše jména indiánského kmene Hopi) se tu klenou ve výškách 32, 64 resp. 67 metrů.

      most Kachina
      most Kachina

       

      Ubytováváme se ve městě Moab, prvně na naší cestě v řetězci Super 8. Po příjezdu zjišťujeme, že tu maj večer otevřený příjemný bazén a tak půjdeme zarelaxovat.

      Bazén v motelu Super 8, Moab
      Bazén v motelu Super 8, Moab

       

      Byl to fajný relax, kdy jsme pokecali s pár místníma (kteří tu – považte, měli kola vypadalo to, že na nich i opravdu jezdí), říkali jsme jim kde všude jsme byli a co plánujem. A oni, že to vše, co jsme dosud viděli není nic proti tomu, co nás čeká v Yellowstonu. Tak uvidíme.

      Den začínáme v národním parku Arches – oblouky, ve kterém se nachází jeden ze symbolů Utahu, 20 metrů vysoký Delicate Arch.

      Kromě něj se ale v parku nachází neuvěřitelná spousta zajímavých kreaci, jako jsou

      Ballanced rock, NP Arches
      Ballanced rock, NP Arches

       

      Skála, která mi připomíná stařeny jako z knihy od Boženy Němcové (abych později zjistil, že se tento útvar jmenuje 3 drbny – 3 gossips)

      Tři drbny, Arches NP
      Tři drbny, Arches NP

       

      Dvojitý oblouk

      Dvojitý oblouk, NP Arches
      Dvojitý oblouk, NP Arches

       

      K Delicate Arch bychom se museli vydat na asi hodinu a půl dlouhou procházku a na tu nemáme čas, je tu toho tolik, tak se spokujeme alespoň se spodní vyhlídkou na něj. Včera tu dost pršelo a tak si musíme trochu poradit se ztíženými podmínkami na slilnici, ale od Moki Dugway to není problém.

      silnice po bleskových povodních, NP Arches
      silnice po bleskových povodních, NP Arches

       

      A už je tu..

      Delicate arch ze spodní vyhlídky, NP Arches
      Delicate arch ze spodní vyhlídky, NP Arches

       

      Našim odpoledním programem se stává NP Canyonlands, což je pustina kam oko dohlédne a kde jen uprostřed klidně teče Green river – Zelená řeka.

      národní park Canyonlands
      národní park Canyonlands

       

      Blíží se nám velmi rychle bouřka, což mému fotografickému já dělá radost, tvoří to skvělou kulisu pro fotky.

      osamělý strom, NP Canyonlands
      osamělý strom, NP Canyonlands
      do Canyonlands přichází bouřka
      do Canyonlands přichází bouřka

       

      Přespáváme v Green River a další den jedeme do Salt Lake city. Je to cesta neuvěřitelně krásnou krajinou. A pak už vlastně „jen“ Yellowstone.

      Národní parky Západu USA – Zion, Bryce Canyon a Grand Canyon

      Soubor článků o pětitýdenní cestě po národních parcích USA
      1. Příprava a cesta: koupě letenky, itinerář, vyřízení ESTA, rezervace auta, cesta do USA, imigrační, půjčení automobilu
      2. Seattle – San Francisco: Seattle, Olympic NP, Mount st. Helens, Evergreen muzeum letectví, Sea Lion´s cave, Crater Lake NP, Redwood SP, Ferndale, Avenue of Giants, City of 10000 Buddhas, Kalifornské železniční muzeum, Muzeum letectví v CA, Sacramento, San Francisco
      3. San Francisco – Las Vegas: Modesto, Yosemite NP, Mariposa grove, Mojave air & space port, Death Valley NP
      4. Las Vegas – Hoover dam: Hotel Stratosphere, Hooverova přehrada, večerní Strip
      5. Zion NP – Grand Canyon NP: Valley of Fire, Zion NP, Bryce Canyon NP, Grand Canyon NP
      6. Page – Salt Lake City: Page, Horseshoe bend, Glen Canyon, Antelope Canyon, Monument Valley, Gooseneck SP, Moki Dugway, Natural bridges NP, Arches NP, Canyonlands NP
      7. Salt Lake City – Seattle: Salt Lake City, Jackson Hole, Grand Teton NP, YELLOWSTONE NP, Továrna Boeing v Everettu, Mount Rainier NP, skutečný rozpočet celé cesty
      8. Rady a tipy pro cestu do USA

       

      5. Zion NP – Grand Canyon NP

      Po nástrahách velkoměsta hříchů nás čeká opět něco z té úchvatně americké přírody. Pro následující tři noci jsme vybrali ubytování ve městě Kanab, které se nachází v ideální poloze, abychom měli na dojezd Zion NP, Bryce Canyon NP a Grand Canyon NP. V původním plánu cesty byla návštěva Jižního cípu Grand Canyonu (South Rim), jenže my už máme najeto téměř 5 000 km a kdybychom jeli k Jižnímu cípu bylo by to hezkých pár set kilometrů navíc.

      Po cestě a na programu dnes máme Valley of Fire (Ohnivé údolí), státní park, který se v programu cestovních kanceláří moc neobjevuje, já ho však do itineráře zařadil. Jedná se o pískovcové skalní útvary ohnivé barvy. Je to také místo, které znázorňuje Mars ve filmu Total recall.

      Valley of Fire
      Valley of Fire
      Valley of Fire
      Valley of Fire
      Valley of Fire
      Valley of Fire

       

      Potkáváme taky divoký pouštní život, který nám přišel až pod nohy.

      ještěrka ve Valley of Fire
      ještěrka ve Valley of Fire

       

      Velmi se mi také líbí zdejší návštevnické centrum, kde je krásně zdokumentováno, jak se zde žilo před tisíciletími.

      pravěký život ve Valley of Fire
      pravěký život ve Valley of Fire

       

      Pak sedáme do našeho Chevroletu a jedeme přímo směr Kanab. Teoreticky bychom mohli cestou projet Zion NP, ale už je celkem pozdě a raději si ho necháme na další den.

      Ubytováváme se v jednom z místních motelů a na recepci nás vítá supersympatický (až trochu moc) recepční. Na pokoji zjišťujeme, že sprcha sprchuje všude jinde než má, tak to jdu vyreklamovat. Přijde recepční s úsměvem od ucha k uchu, že no problem, spraví sprchu izolepou, že to zítra někdo přijde opravit.

      Nazítří si dáváme odpočinkový den a jen se tak lehce potulujeme po přilehlých kopcích. To abychom měli dost energie na zítřejší výlet.

      Navečer se du zeptat sympa recepčního jak že to je s tou sprchou, které se nikdo nedotkl. Koká na mě, hahaha, hihihi, hrozná prdel, tomorrow – zítra. OK, co už.

      Budíme se brzy a máme v plánu zvládnout Zion NP a Bryce Canyon NP na jeden zátah.

      Zion NP je velmi prazvláštní mix geologie, rostlin a živočichů. To vše se tu nachází na jednom místě ale tak nějak odděleně. Alespoň tak to na mě působí. Přestože Zion NP ve svém názvu slovo kaňon nemá, jedná o kaňon vytvořený docela malou říčkou Virgin river. Právě touto.

      Virgin River, Zion NP
      Virgin River, Zion NP

       

      Při našich toulkách parkem také potkáváme pár z Frýdku. Ale ne z toho Frýdku na Moravě, ale z Frýdku v Texasu. Ani netušim, jak jsme se s nima dali do řeči, protože oni česky vůbec něuměji.

      manželé z Frýdku v Texasu
      manželé z Frýdku v Texasu

       

      A pak už se věnujeme přírodě. Jak skaliskám

      Zionský kaňon, Zion NP
      Zionský kaňon, Zion NP
      zajímavá skaliska v Zionském NP
      zajímavá skaliska v Zionském NP

       

      Tak místním obyvatelům, kteří jsou evidentně na lidskou přítomnost zvyklí.

      Horská koza, Zion NP
      Horská koza, Zion NP

       

      A hurá do Bryce Canyonu. Už cesta k němu stojí zato.

      cesta k NP Bryce Canyon
      cesta k NP Bryce Canyon

       

      Zatímco NP Zion je fakticky kaňon ale v jeho názvu se slovo kaňon nevyskytuje, u NP Bryce Canyon je tomu právě naopak. Nejedná se o kaňon, ale o množství amfiteátrů, které vznikly erozí. Asi nějak takto (zdroj wikimedia)

      vznik Hoodoos
      vznik Hoodoos

       

      Bohužel nejpřesnější předpověď na internetu se nemýlila a počasí nám moc nepřeje. Sice je mlha, ale zato prší. Naštěstí ne moc a ne pořád, akorát tak, abychom si docela dobře stihli užít to nejhezčí, co NP Bryce Canyon nabízí, tyto krásné výhledy.

      NP Bryce Canyon
      NP Bryce Canyon
      NP Bryce Canyon
      NP Bryce Canyon
      NP Bryce Canyon
      NP Bryce Canyon
      NP Bryce Canyon
      NP Bryce Canyon

       

      A takhle nějak vypadaj ty na pohled malé, v reálu několikametrové) Hoodoos potvůrky v detailu

      Hoodoos, Bryce Canyon NP
      Hoodoos, Bryce Canyon NP

       

      Vydáváme se ještě na průzkum do zadní části NP, ale čím jedem výš, tím větší je mlha. Právě tady v tom apokalyptickém bodě to pro dnešek otáčíme

      skoro na konci světa, Bryce Canyon NP
      skoro na konci světa, Bryce Canyon NP

       

      však to nejhezčí z parku jsme viděli a zítra je taky den. Ještě nám to nedá se nestavit na první vyhlídce Bryce Canyonu

      Bryce canyon ponořený v mlze
      Bryce canyon ponořený v mlze

       

      a úplně se rozvzpomínám na naše putování a rozloučení se s Yosemitama.

      Cestou zpět do motýlku jsme se rozhodli, že si přidáme ještě jednu noc v Kanabu. Vzhledem k tomu, že jsme už skoro stálí hosté a ještě u nás za ty dva dny nikdo nebyl spravit tu sprchu, jsem si jistej, že vyboxuju nějakou tu slevu. Při online bookingu jsme to měli za nějakých 70 dolarů na noc, tak kdyby nám to dal za šede, bylo by to fajn.

      Začínám tedy s dotazem, jak že to je se sprchou a kdy nám jí někdo přijde opravit. Dostává se mi reakce: „hahaha, hihihi, hrozná prdel – tomorrow“ prý tedy zítra. No to už jsem někdy slyšel.. Říkám tedy, že bychom rádi vzali ještě jednu noc, za kolik to bude?

      „Hahaha, hihihi, hrozná prdel – devadesát.“

      Cože? Když si můžu zabookovat online pokoj za 70 a už dva dny nám blbne sprcha, fakt od nás chcete 90?“

      Hahaha, hihihi, hrozná prdel – to je vždycky dražší, když si objednáte přímo na recepci“.

      Jeho chování už ale není hrozná prdel, ale i pro mě, absolutního pacifistu je to regulérně na přesdržku. Od mých spolusouputníků se dozvídám, že je klasickým představitelem sňatkovýho podvodníka. Teda potěš koště, jestli něčemu takovýmu nějaká ženská naletí, tak mi jí teda vůbec není líto.

      Objednávám přes net další noc za 70 doláčů a na sprchu se ho už nikdy neptám. Myslím, že stejně jako tehdy vypadá dodnes.

      Je tu další den a další Americká výzva, tentokráte ta nejhlubší. Máme štěstí, protože zatímco Jižní cíp Grand Canyonu je otevřený celý rok, Sever cíp se otevírá právě dnes (Severní cíp každoročně otevírá 15. 5. a zavírá 15. 10.). A tak nás hned po příjezdu k návštěvnickému centru čeká takováto sympatická sladkost.

      slavnostní dort k otevření Severního cípu
      slavnostní dort k příležitosti otevření Severního cípu

       

      No ale abych nepředbíhal, zas takový štěstí nemáme, protože naše cesta do NP vypadá nějak takto.

      cesta ke Grand Canyonu
      cesta ke Grand Canyonu

       

      Možná byste to otočili, ne tak my a pokračujem dál. Je přesně půlka května, Arizona, skoro byste to ani nečekali. Je však třeba si uvědomit, že jsme ve výšce téměř 2 500 m.n.m., uvidíme, co nám Canyon přichystá.

      Parkujeme káru a ani tady není počasí moc vábné (i když jak říkají Norové, není špatného počasí, je jen špatné oblečení). Hlavním bodem zdejšího programu je místo zvané Bright Angel point. Místo odkud je vidět až na druhou stranu Grand Canyonu, na Jižní cíp. Je to odtud 26 kilometrů.

      Jdeme k vyhlídce a užíváme si skvělého počasí, jsme totiž dobře oblečeni.

      cesta ve vánici k Bright Angel point
      cesta ve vánici k Bright Angel point

       

      Právě když dělám tuhle fotku, prochází kolem mě pár turistů a já zaslechnu něco, co přesně vystihuje tuto situaci, jak jeden z nich říká: „Tak tohle teda rozhodně nevypadá, jako ty fotky na propagačním letáku.“

      Ne nevypadá. Dojdeme k Bright Angel pointu a situace není dobrá, vypadá nějak takto.

      Bright Angel point v mlze
      Bright Angel point v mlze

       

      Je fajn, že víme alespoň z obrázku, jak to tady vypadá. Ale proto tu nejsme. Jdeme zkusit ještě štěstí na místo zvané Imperial point, ale ani tam nemáme štěstí.

      Vracíme se k návštěvnickému centru a jdeme zkusit, zda mají ve zdejších restauracích nějakou teplou mňamku. Je fajn, že tu nějaké restaurační zařízení vůbec jsou (a jsou tu hned tři), je to totiž teprve první národní park, ve kterém něco takového je. Jinak co si nedonesete, to nemáte. Dáváme si polévku, pravého hot-doga a trochu té kávy. Presso samozřejmě že ne, tolik civilizace sem ještě nedorazilo, prostě regular coffee.

      U vchodu mě jakože opravdu zaujala cedule nabízející jízdy na mule. Taky vám to přijde vtipný?

      nabídka jízd na mule, Grand Canyon NP
      nabídka jízd na mule, Grand Canyon NP

       

      Co? Ten váhovej limit. Ještě nikdy jsem to neviděl. Nevtipné na tom je to, že ho tady nesplňuje minimálně půlka populace, ještě méně vtipné je, že to je spíše ta mladší půlka a to úplně tragické, že to je spíše ta ženská půlka.

      No čas pokročil, je o hodinu více a jdeme opět k Bright Angel point zkusit, jestli se na nás nějaké to štěstíčko neusměje.

      Už alespoň nesněží, ale mlha je stále. Cestou k vyhlídkovému bodu potkáváme malou skupinku turistů úplně vysmátých, že prej jo jo jo, udělalo se okno a bylo aspoň na okamžik krásně vidět! Došli jsme na Bright Angel point a věděli, že stačí počkat. Nesněžilo, tak to šlo.

      A pak to přišlo, obloha se asi na pět vteřin otevřela a bylo vidět až na protější cíp. Wow, tak tohle je opravdu famózní. Všechno je tak..Grand. Ano to slovo to přesně vystihuje. Než jsem si stačil uvědomit, že bych měl taky udělat nějakej ten cvak, tak už to zas nebylo tak super, ale přesto je tady snad něco z toho Grand vidět.

      Bright Angel point, Grand Canyon NP
      Bright Angel point, Grand Canyon NP

       

      To co vás tu ale uchvátí nejvíce není vzdálenost, ale hloubka. Grand Canyon má převýšení více než 1 500 metrů, a to je něco, co vám prostě vezme dech. Díváte se na protější stěnu, jdete očima dolů. A dolů. A dolů. Myslíte si, že už se musíte zastavit, ale ten kus skály jde pořád níž a níž. Pamatuju, jak jsem byl před pár měsíci v Negevu, kde jsem jedním tamním kaňonem právě šel a myslel si, že je to alespoň malý bráška tohoto.

      Není. Možná znáte takové to přirovnání, kdy se řekne: „tohle není jiná liga, tohle je úplně jiný sport“. Tak tohle není jiný sport, tohle je úplně jiný svět.

      Tak to byly krásné dva dny, zítra se vydáme dál po naší trajektorii, k Indiánům do Antelope Canyonu, Monumet Valley a pak dále na sever.